CESTA POKORY NÁS UČÍ O SKUTEČNÉ PODSTATĚ BYTÍ
Kdysi mi babička říkala, ať jsem víc pokorná. Když jsem byla mladá, byla jsem dost sebestředná a vůbec jsem tehdy nechápala proč bych se měla usměrňovat.
Dnes je pro mě POKORA jedna z nejdůležitějších výzev i cest, po které se učím jít. Píšu, že se učím, protože je to směr mého celoživotního osobního rozvoje.
Někteří lidé považují pokoru za slabost člověka. Jen ti vyspělejší pochopí, že je to výborná i silná stránka osobnosti, která člověku pomáhá nejen si uvědomovat své možnosti i chyby, ale především nám dává schopnost vnímat a chápat hlouběji svět, ve kterém žijeme. Jeho opravdovou podstatu.
Občas se ve svém životě potkáváme s lidmi, kteří si o sobě myslí, že oni jsou "někdo" zatímco ti druzí jsou totální blbci..(musela jsem to napsat přesně takhle, abych vystihla podstatu jak to myslím).
Namyšlené chování i přeceňování svých schopností resp. významnosti bohužel ničí nejen vztahy s druhými lidmi, ale také budoucnost člověka (vím to z vlastních blbostí). O tom, že pýcha předchází pád, říkat nahlas ani nemusím. Také jsem kdysi padla.. na úplné dno. To byla ta nejlepší škola života pro pochopení proč právě pokora. Babi měla pravdu.
Průvodci na mé současné cestě pokory jsou veselá vděčnost, tichá skromnost a hlavně bezmezná touha po poznání (pro mne důležitější než peníze). A tak ze srdce děkuji každému, kdo mě nechává být, nesoudí mé "nepochopitelné" volby a já tak mohu pokračovat na své životní cestě poutníka. Není to cesta snadná, není ani přímá, ale je to především cesta má..
Přeji vám překrásný svátek Všech svatých, který je právě dnes 1.11., tedy svátek i těch o jejichž svatosti neví kromě Boha nikdo.. děkuji Ti babičko.
PS: Moje babička, u které jsem vyrůstala, byla jak z příběhu Boženy Němcové.. i díky ní jsem tím, kým dneska jsem.
