POHLAZENÍ PO DUŠI -TERAPIE PŘÍRODOU
Vždycky, když mi není úplně nejlépe, když nečekaně dorazí chmury a nebo se objeví únava, tak vím, že to nejlepší, co mi dokáže dát sílu, co mne pohladí po duši a díky čemu se budu cítit zase lépe, je vyrazit ven, ven do přírody, do lesa a nebo někam k vodě.. a tak jsem tady.
Miluji poslouchat šplouchání hladiny, hučení proudu vody, valící se přes kameny říčky.Ten pocit zírat jen tak do "hlubiny" a chvílemi se v ní i úplně ztrácet.
Sedím na svém oblíbeném místě a dobíjím baterky. Sluníčko svítí, přitom mne ovíjí vlahý říjnový vánek, který jakoby mi šeptal do uší: "Vítáme Tě u nás!"
Já tyhle chvíle vážně hltám.. jako žíznivý poutník, co konečně dorazil k chladivému prameni. A tak si tady sním.. sním o pocitu volnosti a lehkosti. Jsem plná blaha a mé vnitřní dítě se tetelí radostí.
Děkuji Ti Matko Přírodo, že tady s Tebou mohu v tichosti být, že jsi mi dnes dovolila ochutnat Tvé čáry. Ze srdce děkuji.
Krásnou neděli a úsměv posílá Andy
