ODHALTE TAJEMSTVÍ SVÉHO TĚLA

Tak jsem po dlouhatánské době něco sepsala na svůj blog, a je to mazec. Podělila jsem se o několik skutečných příběhů a postřehů z ulice, které jsem na vlastní oči viděla, a které přestože znějí trošku přitaženě za vlasy, jsou 100% autentické. To si počtete.. jenom těch dětiček je mi vážně líto!

Příběhy z ulice, které jsem skutečně zažila, a s kterými se s vámi musím podělit.

22.6. 2016 na výletě v Opárenském údolí

Sedíme v restauraci na obědě v Opárnu. Posezení na terase je moc fajn.Chvíli poté si k nám přisedne rodinka s dvěma malými dětmi. Chlapečkovi je tak 2,5 roku  a holčičce sotva rok. Mladá rodinka si objednala také něco k jídlu. Malý chlapec mezitím dostal k pití růžovou (chemickou) limonádu. Malá dívenka nedostala k pití nic. Začala natahovat ručičky, že se chce také napít. Vůbec se nedivím, venku byl velmi teplý květnový den.

Maminka holčičce povídá: "Jé, my jsme ti nic neobjednali k pití," říká vesele batolátku, zatímco se láduje řízkem a zapíjí ho studeným pivečkem. A tak po chvíli neustávajících vrtochů děťátka, které evidentně na sebe chtělo upozornit, že něco chce, raději maminka nakrmila holčičku ze skleničky Hami. A k pití holčička nedostala samozřejmě NIC. Vážně nic! Podotýkám, že venku bylo veliké horko. Sami jsme na terase tehdy seděli jen v tílku a byli rádi, že jsme schovaní pod slunečníkem a máme co pít.

I mne, cizímu člověku bylo jasné, že holčička má žízeň. U dětí je metabolismus a hospodaření s teplem a vlhkostí těla úplně jiné (daleko křehčí) než u dospělého člověka. Když tedy holčička nepřestávala zlobit, respektive svým způsobem maminku upozorňovat, že chce přece napít, tak ji maminka raději strčila do černého kočárku, připoutala ji a pro uklidnění ji strčila do pusinky dudlík.

Bylo mi z toho fakt zle. I zvířata mají přístup k vodě dle libosti. A děti nic. Nedivím se, že miminko zlobilo čím dál více, zatímco jeho tělo chřadlo a hustota krve začala poškozovat jeho tkáně. Kroutila se v tom kočárku jako červíček.

Bylo strašné to takhle vidět a vnímat. Bože modlím se za lepší citlivost a osvícení maminek v tom, co jejich dítě skutečně potřebuje.

Tento příběh má ještě svoji nečekanou dohru. Shodou okolností jsme se po nějaké chvíli na terase restaurace dali s rodinkou do řeči (měla jsem potřebu navázat s nimi komunikaci a nějak nenápadně na potřebu dítěte, se napít, upozornit.) Do toho malá v kočárku čím dál více kňourala. Její maminka nám něco říkala a také se nám omlouvala za neustále zlobení malé holčičky.

Já na to: "Mě to trápí, že vaše Markétka tak pláče," tak se totiž holčička jmenovala. Její maminka na to:" Já ji půjdu raději povozit."

To jsem s úlevou konečně  mohla říci , co mě celou tu dobu tížilo: "Třeba se potřebuje jen napít."

"A vy jste jako kdo, že to tak dobře víte?" Setřeli mne oba rodiče, zatímco matka vyrazila do toho vedra uspávat žíznivé miminko. Nedivím se, že po pár minutách vysílením batolátko odpadlo. Za celou tu dobu, zhruba jednoroční dítě v tom vedru nedostalo ani kapku vody. 

Pro mne to byl fakt šílený zážitek.  Ale aby toho nebylo málo, moje odyssea s dětmi bez pití v následujících dnech pokračovala.

1.6.2016 v centru v Chomutově

Podobný příběh se mi stal i pár dní potom. Na náměstí sedíme s dcerkou na terásce cukrárny. Přijde maminka asi s pětiletou holčičkou a ta jí povídá: "Mami, já chci napít."

"Ježišimarja, dej pokoj. Furt otravuješ." Povídá hnusně dítěti jeho matka zatímco si čte v mobilu.

"Mami já mám žízeň!" Dožaduje se pití malá dívenka. 

"Na, tady máš bonbon." Podává matka dítěti balíček cukrovinek, místo vytouženého osvěžení hrdla.

"Mamííí...", matka okamžitě spraží pohledem dítě a to se raději už nedováží ozvat, že při tom teplém letním dni potřebuje pít.

6.6.2016  na procházce v parku

"Kajík se už probudil. No tak lež.Buď v klidu," utěšuje matka probouzející se batole, zatímco si dále povídá se svojí kamarádkou.

"Bu!Bu!" povídá miminko, kterému nebyl ještě ani rok.

"Buď hodný a dostaneš sušenku," povídá podrážděně dítěti matka.

Dítě natahuje ručičky z kočárku ven, bylo jasné, že něco chce. K pití  mu matka nenabídne nic.

Trvalo to více jak 20 minut, než to miminko po několikahodinovém spinkání v letním teple dostalo konečně něco napít.

Další story z dětského hřiště (letní prázdniny 2016):

"Mami, maminko mě bolí bříško!" Přiběhne z hřiště dítě k mamince,

(bolesti v bříšku jsou časté reakce dětí na dehydrataci těla.)

Většina odpovědí matek, které jsem na takové postěžování dítěte slyšela byla:

"Dej si ještě koláček (sušenku atd.) "

a nebo ještě častěji zazněla hláška:

" Dej pokoj nebo půjdeme domů!"

Nikdo v takové chvíli nenabídl dítěti nápoj respektive vodu k osvěžení i jako okamžitou (nejjednodušší)  pomoc tělu dítěte.

Téměř každý den jsem se při svých procházkách setkávala se situacemi, které by mohly mít naprosto snadné řešení, láhev vody.. ( v kabelce ji mám u sebe vždy, i když někam jdu úplně sama.)

Ach jo, nevím co více dodat..  jsou to fakt smutné příhody. Pane Bože, mámy, dejte už konečně napít (stačí obyčejná voda) svému vlastnímu dítěti!  Je základní lidská potřeba, silnější než se něčím nacpat.

Psala jsem si tyhle poznámky do svých myšlenkových bloků a právě nadešel čas  s jejich postupným zveřejňováním. Děkuji, že jste dočetli až sem. Vaše Andy

PS: 

Voda tvoří téměř 80 % hmotnosti novorozence, u dospělého člověka je to cca 50-55 %. Dostatek tekutin zajišťuje správnou látkovou výměnu, umožňuje dobrou funkci ledvin a odplavování zplodin v těle vzniklých a také plnou výkonnost všech funkcí organizmu.

Naopak nedostatečný příjem tekutin má za následek nejen snížení celkové výkonnosti organizmu, ale také sníženou výkonnost duševní. Takže se může podílet na snížení schopnosti dětí sledovat školní vyučování, únavě, bolestech hlavy, ale také na poruchách trávení (např. zácpa a bolesti břicha).