ANTIBIOTIKA A LÉČBA ZLATÉHO STAFYLOKOKA
Objev penicilinu ve 30. letech 20. století znamenal pro lidstvo převrat v medicíně. Antibiotika zachránila milióny lidských životů a všichni pevně věříme, že nadále zachraňovat budou. V mnoha případech si nelze dnešní medicínu bez užití antibiotik představit. Riziko infekce vždy roste se stále zvětšujícím se počtem více osob v jednom místě a riziko infekce bývá vyšší v období podzimu a zimy. Velký vliv na riziko infekcí mají nepříznivé inverzní podmínky. Lidé se dusí zplodinami a přenos nemocí kapénkovou infekcí vzrůstá. Riziko infekce zkrátka nemůžeme nikdy a nikde zcela vyloučit, a proto bychom měli používat především svůj imunitní systém jako prevenci před užitím antibiotik a nikoli užívat antibiotika jako prevenci před infekcí.
MRSA (Methicilin resistant Staphylococcus aureus) je zkratka pro odolnost a nefunkčnost antibiotika methicilinu proti bakterii zvané Zlatý stafylokok, což je jedna z nejnebezpečnějších bakterií, protože její likvidace je velmi náročná. Zlatý stafylokok má za příčinu destrukci vnitřních tkání. Mnozí z nás nosí Zlatého stafylokoka běžně na kůži, ale velmi záleží na našem imunitním systému, zda se Zlatý stafylokok projeví. Nemusí se za léta našeho života projevit zkrátka vůbec, pokud mu nezadáme příčinu v oslabení imunitního systému. Léčba Zlatého stafylokoka není vůbec jednoduchá. V podstatě je to léčba velmi zdlouhavá a úspěch není vždy zaručen. Přenáší se prakticky jakkoli, z nichž nejvíce kapénkovou infekcí, polibky, při sexu a také samotným dotekem rukou tím spíše, pokud máme oděrku na kůži. Při zpětném laboratorním vyšetření po léčbě antibiotiky může Zlatý stafylokok odejít zcela, ale většinou se po čase zpět vrací. Existuje ještě termín VRSA (Vankomycin resistant Staphylococcus aureus), který není sice tolik rozšířen, nicméně jde o horší variantu MRSA a při neúčinnosti antibiotika má Zlatý stafylokok téměř volnou cestu. Bakterie je zpravidla odolná vůči všem antibiotikům a léčba není účinná.
Autovakcína proti Zlatému stafylokoku také není jistotou, a tak se musíme spoléhat spíše na svůj imunitní systém a dostatečnou hygienu. Problém Zlatého stafylokoka se zvyšuje při pobytech v nemocnicích, klinikách nebo léčebnách. Lékaři na celém světě bojují proti MRSA a VRSA ze všech sil, ovšem pokud budeme my, lidé nezodpovědní a nebudeme dodržovat hygienu, předepsané dávkování jakýchkoli antibiotik a budeme si jejich zbytky schovávat na „horší časy“ se slovy, že se někdy budou hodit, bude boj lékařů a pracovníků ve výzkumu zcela marný. Nejen Zlatý stafylokok, ale i další stafylokoky, některé streptokoky, enterokoky, pneumokoky a všechny další škodlivé bakterie budou vůči antibiotikům odolné kvůli naší nezodpovědnosti. Chybná diagnostika a nasazení antibiotik, chybné užívání a dokonce i chybná likvidace vezme antibiotikům jejich zázračný účinek. Nedůsledným užíváním antibiotik si vypěstujeme jejich vlastní neúčinnost. Odpadní vody z nemocnic, klinik nebo léčeben, kde se užívají antibiotika nejvíce, jsou plné zbytků antibiotik a dalších léčiv, jejichž koncentrace je zde oproti běžným domácnostem podstatně vyšší. Přispívají k tomu výkaly léčících se nemocných lidí.
Při léčbě nemocného člověka antibiotikum vykoná v organismu svou práci a z organismu odchází v nezměněné podobě v podobě výkalů do odpadních vod. Vyhazováním zbylých antibiotik do odpadního systému v domácnostech si odolnost bakterií vůči antibiotikům v celém životním prostředí sami zvyšujeme a rezistentní zárodky bakterií a rezidua antibiotik se šíří tímto způsobem stále dál do dalších ekosystémů. Čistírny odpadních vod si s antibiotiky a dalšími léky v odpadních vodách ani v současné době nedokážou zcela poradit. Na výtoku vyčištěné vody z čistíren odpadních vod putují rezidua antibiotik k volně žijícím živočichům ve vodách. V ohrožení jsou všichni živočichové a pro člověka jsou nebezpečné zvláště ty, které konzumuje, neboť antibiotika a další léky se k lidem tímto způsobem dostávají zpět na jejich talíř. Degradace některých antibiotik v životním prostředí může být v rozmezí pět a více dní a dokonce až měsíců.
Dále bychom si měli uvědomit, že žijeme ve světě, kde také zároveň panuje čilý cestovní ruch, a lidé cestují z jednoho konce světa na druhý. Tímto způsobem se rezistentní zárodky bakterií vůči antibiotikům také masivně přenášejí. Zároveň synantropní ptáci hrají v přenosu rezistentních zárodků z jednoho státu do druhého nemalou roli. Riziko infekce je všude kolem nás, a proto je třeba podporovat náš imunitní systém, aby riziko infekce bylo co nejnižší. Antibiotickou léčbu nemůžeme nikdy ze svého života zcela vyloučit, protože infekce nás může nečekaně potkat např. při autonehodě, kde bude operace v nemocnici a následná léčba antibiotiky nevyhnutelná, abychom nezemřeli. Zkrátka lidé na celém světě antibiotika nezbytně potřebují, a proto bychom s těmito léky měli zacházet všichni velmi zodpovědně.
zdroj:http://www.bionebe.cz/169,0,zamysleme-se-nad-budoucnosti-antibiotik-vice.html
