ODHALTE TAJEMSTVÍ SVÉHO TĚLA

Odborník na mořskou biologii Dr Simon Costanzo z Queenslandské university se svým týmem spolupracovníků zjistil, že množství antibiotik v odpadních a splaškových vodách v okolí Brisbane roste a že obdobně rostou i počty resistentních bakterií, které se v těchto vodách vyskytují.
 

Velké množství antibiotik, které lidé berou jako lék, jsou vyloučeny v moči a ve stolici. „Z množství antibiotik jich vylučujeme až 90% v jejich v aktivní formě“, říká Costanzo.
 

Ve hře ale není jen o odpad produkovaný lidmi. Přibližně 60% antibiotik používaných v Austrálii jsou antibiotika používaná jako léčiva ve veterinární sféře a jako doplňky krmiv pro zvířata.
Výzkumníci zjistili, že obsah antibiotik v odpadních vodách kulminuje v ranních hodinách. Vysvětlují to prostě , je to tím, že po ránu jdeme každý na toaletu.

Vědci testovali vzorky vody přímo v čističkách odpadních vod měst Brisbane a Logan ale také ve vodních tocích v okolí těchto aglomerací. Vybavení jim umožnilo zjišťovat přítomnost antibiotik používaných v humánní sféře, jako jsou ciprofloxacin, norfloxacin a cephalexin. Odhalili přítomnost forem bakterie Escherichia coli rezistentních na celou řadu zmíněných antibiotik, včetně módního ciprofloxacinu.

Zároveň zjistili, že antibiotika přítomná ve vodách a kalech usazenin snižují efektivitu přátelských bakterií, které mají na starosti přirozený rozklad a koloběh živin.
V práci, kterou publikovali Costanzo a Andrew Watkinson se praví, že na jednom místě zjistili přítomnost až 26 různých antibiotik!

Ve vzorcích vody odebraných v tocích po proudu od farem s dojnicemi, výzkumníci pravidelně zjišťovali přítomnost antibiotik, jejichž použití spadá do oblasti veterinární medicíny. Kontrola vylučování antibiotik ze zemědělských zdrojů znečištění se provádí obtížněji, protože zdroje jsou rozptýleny a odpad se ve velké míře vsakuje do země a neodtéká do vodních toků přímo.

Odstranit antibiotika z odpadních vod je velkým oříškem. I když víme, že antibiotika se rozkládají při působení slunečního světla a že by bylo například možné upravit jímky odpadních vod, aby se přídavným zařízením za pomocí UV světla antibiotika rozkládala, byla by tato cesta energeticky velmi nákladná a navíc nikdo neví co by to udělalo s dalšími látkami přítomnými ve vodě a jaký by pak byl výsledný produkt.

Profesor Peter Colling z Australské národní university komentoval výsledky zjištěné touto studií tak, že se stává opravdovou hrozbou to, co pro nás bylo dosud jen teoretickým nebezpečím. Podle něj pro člověka může být nyní nebezpečím i pouhé koupání ve vodě, stejně jako konzumace ryb infikovaných rezistentními bakteriemi. Jestliže totiž už jednou odolné bakterie v prostředí jsou, je mnoho cest jak se mohou dostat zpět do lidí. Je pravda, že se zatím jedná malé množství detekovaných rezistentních bakterií, je ale také pravda, že může už být jen otázkou vhodných podmínek, aby se namnožily ve velkém. Dalším problémem je, že geny odolnosti vůči antibiotikům se mohou z bakterie Escherichia coli spontánně přenést do dalších, nemoci způsobujících bakterií.

Určitou nadějí pro nás je, že studie nedává důkaz o tom, že by ve vodě zjišťované a k antibiotikům odolné bakterie, byly něčím jiným než jen produktem našich zažívacích traktů v době kdy jsme nemocní a léčíme se. Můžeme se utěšovat myšlenkou, že se snad nejedná o bakterie vzniklé přímo v přírodě jako důsledek přítomnosti antibiotik v odpadních vodách a že malé koncentrace antibiotik v přírodě nemohou navodit vznik rezistentních kmenů bakterií. Odpověď na to, jak tomu ve skutečnosti opravdu je ale může dát jen další výzkum.

Pramen: Marine Pollution Bulletin
 

ZDROJ:

http://www.osel.cz/index.php?clanek=1183