ODHALTE TAJEMSTVÍ SVÉHO TĚLA

Bakteriofágy jsou schopné lyzovat napadené bakterie, mohou proto sloužit jako účinná antibakteriální léčiva. Problém je v tom, že každý druh bakteriofágu napadá jen konkrétní druh bakterie, nebo nanejvýš skupinu příbuzných druhů bakterií.

Aby byla léčba účinná, musí se nejprve přesně určit druh bakterie, která způsobila infekci, a pak podat pacientovi přesně vybrané bakteriofágy.

Jsou-li dostupná širokospektrá antibiotika, je léčba pomocí bakteriofágů příliš náročná na přesnou diagnózu. Ovšem vzhledem k tomu, že v současnosti je mnoho bakteriálních kmenů rezistentních vůči některým antibiotikům (některé nemocniční kmeny zlatého stafylokoka jsou již rezistentní vůči všem známým antibiotikům včetně vankomycinu) se možná v budoucnu dočkáme použití bakteriofágů k boji proti mikrobiálním infekcím.

Bakteriofág (z bakterie a řeckého φᾰγεῖν phagein "jíst", zkráceně fág) je obecný název pro vir infikující bakterie. Bakteriofágy patří mezi nejrozšířenější organismy planety.^[1]

Bakteriofágy jsou výrazně menší než bakterie, které ničí – obvykle mezi 20 a 200 nm. Typická stavba fágů zahrnuje bílkovinnou kapsidu a genetický materiál uzavřený v její hlavičce. Na hlavičku navazuje krčkem bičík s bičíkovou pochvou, bičíkovou bází a bičíkovými vlákny sloužícími k přichycení k bakterii. Genetický materiál může tvořit jak DNA tak RNA a to jednovláknová i dvouvláknová, kružnicová i lineární, dlouhá 5000 až 500 000 nukleotidů.

Odhaduje se že fágy jsou entity nejrozšířenější a s nejvyšším počtem druhů v biosféře.^[2] Můžeme je najít na všech místech osídlených jejích bakteriálními hostiteli, jako například půda nebo střeva zvířat. Jedním z nejkoncentrovanějších nalezišť fágů a dalších virů je mořská voda, ve které bylo nalezeno až 9.10⁸ virionů na millilitr^[3] a až 70% mořských bakterií může být infikováno.^[4]

Po 60 let byly užívány v sovětském svazu jako alternativa k antibiotikům.^[5] Dnes je vidíme jako možnou léčbu onemocnění polyrezistentními bakteriálními kmeny.

Historie

Už v roce 1896 si chemik E. H. Hankin všiml, že nějaká látka v řece Ganze ničí bakterie způsobující choleru. V roce 1915 pak mikrobiolog Frederick W. Tworn izoloval organismy, které byly o několik let později nazvány bakteriofágy - totiž „požírači bakterií“.

d'Herelle pak úspěšně použil bakteriofágy k léčbě úplavice, ale po začátku komerční výroby antibiotik se od používání fágů v medicíně na dlouhou dobu zapomnělo. Jedině v bývalém sovětském svazu se udržel výzkum bakteriofágů, v bakteriologickém institutu dr. Eliava, které funguje dodnes.

Bakteriofágy a bakteriální infekce

Kromě „dobrých“ vlastností, které mají bakteriofágy jako ničitelé bakterií, je známo také jejich pro člověka negativní působení.

Bakteriofágy mohou po infekci bakteriální buňky přejít do latentního, lyzogenního stavu, kdy se bakteriofág začlění do genetické informace buňky. Teprve při „stresu“ bakteriální buňky se probudí, začne se replikovat a buňku zničí.

Byly ale popsány i případy, kdy se kmeny bakterií s virovou DNA stanou vysoce patogenními původci onemocnění. Příkladem je bakterie způsobující záškrt - při lyzogenní infekci bakteriofágem B začne produkovat toxin, který je kódován fágovými geny. Infekce takovými bakteriemi je mnohem vážnější než „obyčejný“ záškrt.

Stejně tak některé kmeny Escherichia coli, neškodné bakterie, která žije jako komenzál v tlustém střevě, mohou způsobovat vážné zdravotní potíže (enterohemoragická E.coli). Tyto kmeny jsou s největší pravděpodobností také infikované bakteriofágem, jehož genetická informace způsobuje patogenitu těchto kmenů.

zdroj info:http://cs.wikipedia.org/wiki/Bakteriof%C3%A1g