ODHALTE TAJEMSTVÍ SVÉHO TĚLA

Jak to začalo

Z hlediska spirituální filozofie leží příčiny všeho zlého už na samotném počátku, takže problém očkování pak vypadá ještě trochu hůře. Edward Jenner (1749-1823), anglický objevitel a vy­nálezce očkování, vyzkoušel tuto profylaktickou proceduru pro­ti pravým (černým) neštovicím na vlastní rodině. U jeho syna, který byl očkován ve věku deseti měsíců, se následně zastavil normální duševní vývoj a Jennerův potomek zemřel jako jedna­dvacetiletý, aniž by svou slabomyslnost kdy překonal. Jennero­va manželka přivedla po naočkování v době těhotenství na svět mrtvé dítě, jehož kůže byla doslova poseta malými neštovič­nými vřídky. Takto tedy začala historie očkování... Kdyby byl býval nový objev už tenkrát podroben odpovídající kritice, mohl patrně lidstvu přinést mnohem více užitku. Sám Jenner na smrtelném loži označil svůj vynález očko­vání za zrůdnost a omyl

Jak z toho ven

Současná školská medicína toho o vzájemných souvislostech orgánových systémů v lidském těle stále ještě příliš mnoho neví, a pohříchu se o žádoucí poznatky na tomto poli často ani nesna­ží. Podstatně dále je tradiční čínské lékařství, které této oblasti zcela správně přisoudilo velký význam. Ještě méně pozornosti pak školská medicína věnuje vztahům mezi tělem a duší či, chce­te-li, fyzičnem a duchovnem, což se daří alespoň zčásti napra­vovat teprve relativně nově etablovanému oboru jménem psy­chosomatika. Daleko více je ovšem na souvislosti duše s tělem zaměřena takzvaná archetypální medicína.

V jejím nazírání vy­stupují do popředí i mnohé další, dosud zcela opomíjené vztahy, poměry, spojovací linie a účinky různých změn. Z tohoto úhlu pohledu lze pak snáze vysvětlit například průměty některých problémů, které člověk potlačuje v určité vnitřní rovině, do rovin jiných, obvykle méně žádoucích, což se týká mimo jiné depresí, euforických stavů, alergií, ale třeba i různých cílených fyziologických zásahů typu očkování.

V zásadě můžeme vyjít z toho, že očkováním se lidé pokoušejí vytlačit ze svého života příslušné infekční nemoci, tedy vlastně vyhnout se určitým objektivně existujícím problémům. Protože jde v tomto případě prakticky vždy o choroby zánětlivého charakteru představující v těle ukrytý vnitřní konflikt, vstupují nevyhnutelně na scénu také témata agrese a násilí. Už jen z to­hoto důvodu bychom se měli chtít přesvědčit, zda v souvislosti s masovým očkováním a klasickou školskou medicínou hlása­ným ústupem určitých infekčních nemocí naopak nepřibývá cho­rob jiných, které jsou rovněž svázány s principy konfliktu a agre­se. Je tomu bohužel právě tak, a to v míře až zarážející.

Neustále se zvyšuje především počet pacientů trpících depresemi a aler­giemi, občas se vyskytují i další příznaky nezvládnuté autoagre­sivity. Zdravotní obtíže lidské populace v rámci agresivního prin­cipu dnes hrozivě eskalují, přičemž klasická školská medicína na ně není schopna adekvátně reagovat. Řešení tudíž musíme hle­dat jinde, v oblasti alternativních lékařských disciplín.

Homeopatie kupříkladu předpokládá, že jednou z hlavních rolí dětských nemocí v životě je očistit organismus dítěte od dě­dičných sklonů k chorobám vůbec. Jestliže tuto pozitivní roli očkováním potlačíme, nemůžeme se u mnoha dětí následně di­vit celkově vyšší nemocnosti. Očkovaní jedinci jako by s sebou po celý život táhli těžkou káru všech zdravotních rizik, která sužovala jejich předky. Takový efekt nežádoucího "rodinného odkazu" koneckonců dosti zřetelně koresponduje s tím, že obec­ně stále méně dětí se dnes po odeznění puberty dokáže duševně vymanit z vazby na rodiče a definitivně tak odstřihnout pomysl­nou pupeční šňůru, svazující je s fyzickými kořeny.

Když si uvědomíme, jak a odkdy se mezi populací začaly v širším měřítku projevovat alergie, máme náhle před sebou až neuvěřitelně přesnou časovou paralelu těchto onemocnění vzhle­dem k rozvoji očkovacích profylaxí. K enormnímu nárůstu počtu případů senné rýmy i dalších alergií mezi malými dětmi dochází v šedesátých letech - nikoliv náhodou právě v době zavádění opakovaného mnohonásobného očkování na vskutku masové bázi. Podobně jako senná rýma se v populaci začala rych­le rozmáhat například také neurodermitida.

 Nepříjemně vzrůstající trend přitom rozhodně nevykazují pou­ze zdravotní obtíže převážně fyziologického charakteru. Mezi "moderními" lidmi přibývá též nejrůznějších neduhů v duševní oblasti, zvláště v rovině nezvládnuté autoagresivity. U dětí se s tímto fenoménem stále častěji setkáváme v podobě hyperakti­vity, která znesnadňuje jejich normální zařazení do života a dru­hotně komplikuje rodinné vztahy.

Nelze však zapomínat ani na to, že v době celospolečenské expanze očkování i alergií bohužel téměř analogic­ky expandovaly také tvrdé alopatické léčebné metody, vzdalující nás od vlastní přirozenosti ještě více. Právě nárůst těchto násilně potlačovatelských terapeutických opatření může být další příčinou toho, proč hrozba alergií dnes nad námi visí jako onen pověstný Damoklův meč - bez exaktně zřetelných východisek.

S tématem nezvládnuté agrese mají ostatně co dělat také úřed­ní zákony přikazující očkovat všechny občany určitých "civilizo­vaných" států bez rozdílu.

Toto organizované násilí na nejširších vrstvách populace musí téměř logicky plodit negativní důsled­ky. Například v Itálii byli občané, kteří se ve stanoveném termí­nu nedostavili k očkování, po dlouhá léta státní správou doslo­va šikanováni, a nezřídka na kliniky dokonce předváděni policií. Neočkované děti byly vylučovány ze škol. Podobná situace dlouho vládla i v Německu, kde policie na poli umělé imunizace obyvatel v podstatě přímo spolupracovala jak s ministerstvem zdravotnictví, tak i s výrobci očkovacích látek.

Silně imperativ­ně pojatý zákon o povinném očkování proti pravým neštovicím byl na území NSR zrušen teprve v roce 1983, aby uvolnil prostor přece jen poněkud svobodomyslnější, byť stále ještě poměrně dost přísné nové koncepci.

Velká přísnost dodnes panuje také v Rakousku, kde se děti, které neabsolvovaly očkování proti klíšťové encefalitidě, nesmějí účastnit školních výletů a exkur­zí do přírody.

Klíšťata jsou na rakouských reklamních billboar­dech vyobrazována jako strašlivá monstra, budící děs a hrůzu ­, a v atmosféře přehnaného strachu tlačící obyvatelstvo do ordi­nací na očkování. V německém odborném věstníku Arznei- Tele­xramm, který je zcela nezávislý na ziskuchtivé mašinerii farma­ceutického průmyslu, si nicméně v roce 1991 bylo možno přečíst mimo jiné i následující text, jenž hovoří dostatečně jasnou řečí:

"Reálná pravděpodobnost nákazy skutečně závažnou formou klíšťového zánětu mozku je podle našich dosud získaných stati­stických údajů i v oblastech s nejhojnějším výskytem klíšťat jen 1 : 78 000. Naproti tomu riziko různých nežádoucích škodlivých účinků očkování proti této nemoci činí 1 : 32 000. Celkově tedy rizikovost očkování téměř dvaapůlkrát převyšuje přirozené ne­bezpečí klíšťové encefalitidy."

K nežádoucí ventilaci agrese v oblasti umělé imunizace dnes přispívá rovněž soustavná veřejná diskriminace a ostouzení od­půrců očkování ze strany etablované školské medicíny a finanč­ně zainteresovaného průmyslu, jakož i úzce související nepřízeň advokacie, jejíž zástupci jdou také spíše po penězích a osobním prospěchu, než aby hájili skutečné zájmy lidského zdraví.

Ano - Edward Jenner, Ignaz Sernrnelweis i další medicínští a sociální reformátoři jsou dodnes všeobecně považováni za osobnosti, které lidstvo uchránily před velkými infekčními hroz­bami. Syrová realita však často bývá nepoměrně složitější. Sám Jenner například na smrtelném loži označil svůj vynález očko­vání za zrůdnost a omyl. Navzdory tomu se však jeho objev ve vnímání klasické školské medicíny již záhy stal téměř absolutním "hitem" a "všelékem", aniž by se kdokoliv pokoušel hledat nějaké jiné způsoby prevence. Přitom relativně dostatečnou a dobrou ochranu proti eventuálním infekčním onemocněním skýtá místo umělé imunizace zcela přirozené otužování těla ve smyslu soustavného tréninku  a posilování imunitního systému a samozřejmě také trvalý aktivní duševní přístup ke všem rozporům, problémům a výzvám reálného života.

Protože….

jak už bylo řečeno, kdo si chce ušetřit vše, neušetří nakonec nic ".

(což nám ostatně život denně potvrzuje), lze doporučit spíše opačný přístup - ničemu podstatnému se nikdy nevyhýbat, a přinejmenším si to alespoň trochu osahat. Je to ten nejlepší způsob, jak se připravit na všechny potenciální nástrahy žití a úspěšně je později zdolat.

Nadměrné očkování je v tomto smyslu faktorem, který člověka odzbrojuje a snižuje jeho šance v boji s případnou nemocí. Motivace lidí k takovéto takzvané ochraně zdraví je v dnešní materiální době sice na první pohled jasná a pochopitelná, zvláště "pokud jde o očkování malých dětí, ovšem skutečný efekt umělé imunizace zůstává mnohem menší, než jak jej prezentuje oficiál­ní, mnohdy finančně zainteresovaná propaganda.

Opakované mnohonásobné očkování zatěžuje totiž právě především dětský organismus natolik, že v některých případech - podle konkrétní fyziologické výbavy dítěte - mohou nad užitkem profylaxe vy­soce převážit objektivní zdravotní rizika.

Závěrem bych chtěl zdůraznit, že cílem článku není očkování pranýřovat, ale pouze upozornit na někte­ré s ním související problémy, které bychom v zájmu vlastního zdraví a života určitě neměli přehlížet či bagatelizovat.

Není náhoda, že jsme po určité době přítomnosti našeho biologického druhu na planetě Zemi objevili princip očkování. S touto relativně novou" vymoženos­tí bychom však měli zacházet uvážlivě a promyšleně. Nesmíme dopustit, aby se v konečném důsledku - stejně jako mnohé dal­ší vynálezy - obrátila proti nám.

Z myšlenek Dr. R. Dahlkeho vybral         J. Rádží Poláček

zdroj:http://www.calendula.cz/%C4%8Dl%C3%A1nky%20na%20net/O%C4%8Dkov%C3%A1n%C3%AD%20Dahlke.htm