KONTAMINACE VAKCÍN
Čas od času (díky Bohu) proniknou na povrch veřejného mínění zprávy, které dělají imunologii medvědí službu. Letos musel japonský ministr zdravotnictví zastavit aplikaci vakcín společností Pfizer a Sanofi-Aventis poté, co čtyři děti zemřely bezprostředně po očkování. Loni musela australská vláda zakázat jisté vakcíny proti chřipce, které dětem způsobovaly zvracení, vysoké horečky a záchvaty. Výskyt cukrovky na Novém Zélandu a ve Finsku vzrostl poté, co byla spuštěna tamní kampaň očkování dětí proti hepatitidě B.
Mnoho lidí považuje očkování nejen za státem posvěcené násilí a porušování lidských práv, ale i za cynickou otravu. Problémem je totiž fakt, že navzdory všem kontrolám mnohé vakcíny i nadále obsahují, dle některých zdrojů, stopové těžké kovy, především rtuť.
Vakcíny totiž kromě stimulačních látek zvaných adjuvanty, které zesilují imunologický efekt, obsahují také konzervanty, jež při produkci vakcín zabraňují jejich kontaminaci bakteriemi a mikroorganickými plísněmi. A rtuť je konzervant par excellence, bohužel je však její vliv na zdravý vývoj dětského mozku vy vyšších koncentracích či opakovaných dávkách zničující.
Žádná vakcína není zcela neškodná, protože transportuje do organismu látky, na které nemusí být lidské tělo adaptováno. Totéž se dá ovšem říci o jakémkoli léku, při jehož aplikaci rovněž hrozí vedlejší účinky a možné komplikace. Už se asi nikdy nedozvíme, jak dalece ovlivňovaly první generace vakcín míru výskytu jiných chorob, ale riziko bylo vždy velké. Očkování proti pravým neštovicím bylo na školách v západním světě poprvé nařízeno v polovině 19. století a dnes se ví, že v určitých případech bylo schopno vyvolat zápal mozkových blan. Ve 20. letech minulého století vakcína proti záškrtu mohla přivodit ztrátu vědomí, ústící někdy až v Guillain-Barrého syndrom, akutní zánět periferní nervové soustavy. Později tetanové antigeny nesly riziko chronické parestezie (pocit brnění, píchání, svědění a pálení kůže).
Imunizace je tedy subjekt, který vyvolává velmi silné reakce, ať ze strany odpůrců či zastánců, z důvodu jejího účinku, bezpečnosti a spolehlivosti. Ve vyspělém světě hrozí největší riziko imunitně slabším (seniorům) a s imunitou ve vývinu (dětem). Kvalitní lékař by měl rodiče seznámit s klady a zápory imunizačního procesu, včetně prospěšnosti i možných vedlejších účinků a komplikací.
Míra účinku a kontraindikací očkování a vakcinací je rovněž limitována objektivním zdravotním stavem pacienta. K imunizaci by se proto nemělo přistupovat u těhotných žen, při alergii či zvýšené citlivosti na jakoukoli složku vakcíny, u horečnatých onemocnění, akutních ekzémů či u jedinců absolvujících jakýkoli druh imunoterapie.
Zdroj: magazín Panorama 21. století
http://josefjonas.blog.cz/1206/je-ockovani-samospasitelne
