ODHALTE TAJEMSTVÍ SVÉHO TĚLA

Antibiotika se řadí k největším objevům moderní medicíny a jednou provždy změnily její tvář. Bakteriální infekce díky nim ztratily svou nebezpečnost a antibiotika se zařadily mezi nejpředepisovanější a nejpoužívanější léky. Při širokém používání antibiotik se brzy zjistilo množství vedlejších účinků, kterým se věnuje tento text. Dodávám, že uvádím jen ty nejznámější a nejčastější vedlejší účinky.

1. Průjem – Antibiotika způsobují průjem poměrně často. Je to dáno tím, že zlikvidují střevní mikroflóru. Střevní mikroflóra je tvořena bakteriemi, které s námi žijí v symbióze. Napomáhá správnému trávení a dokonce vyrábí některé důležité látky jako je například vitamin K. Bakterie střevní mikroflóry jsou bohužel antibiotiky pozabíjeny stejně jako jejich škodlivé kolegyně. Průjem sice nezní jako velká komplikace, nemocného člověka však může dehydratovat a tím výrazně zhoršit jeho zdravotní stav.

Prevence: Možností prevence je jistě celá řada, u nás na oddělení pacientům podáváme Nutrolin B ve formě sirupu nebo kapslí. Dá se koupit v lékárně bez předpisu a pomáhá udržet rovnováhu střevní mikroflóry.

Léčba: Pokud průjmy v souvislosti s podáváním antibiotik vzniknou, je nutné hodně pít a zabránit tak dehydrataci. Jakékoliv přípravky podporující střevní mikrofloru jsou přirozeně vítané taktéž.

2. Pseudomembranózní kolitida – Toto vážné onemocnění je komplikací předchozího problému. V některých případech se stane, že po vybití střevní mikroflory se ve střevě uvolní místo pro škodlivé bakterie, které jsou vůči použitému antibiotiku rezistentní. Typickou bakterií, která tohle umí, je clostridium difficile. Tato nebezpečná bakterie se vyskytuje v trávícím traktu mnoha lidí, v konkurenci střevní mikroflory se ovšem nemůže výrazně prosadit. Vyhubíme-li střevní mikrofloru antibiotikem, clostridium se pomnoží, začne produkovat toxiny a tak vyvolá pseudomembranózní enterokolitidu. Antibiotikum, při jehož užití je riziko pseudomembranózní enterokolitidy nejvyšší, je klindamycin.

Projevy: Nemoc se obvykle projeví několik dnů po zahájení léčby antibiotiky bolestmi a křečemi břicha, horečkou a průjmy. V nejhorším případě může nemoc skončit smrtí postiženého.

Léčba: Nemoc se léčí paradoxně antibiotiky, obvykle se používá vankomycin a metronidazol. Tato antibiotika mají na clostridium dobrý účinek.

3. Rezistence na antibiotika – Nezodpovědné předepisování antibiotik a jejich nadměrné užívání vede ke vzniku odolnosti bakterií vůči antibiotikům. Této problematice jsem věnoval samostatný text.

4. Poškození růstových chrupavek – Toto je nepříjemná komplikace použití antibiotik ze skupiny fluorochinolonů. Růstové ploténky se v kostech vyskytují v dětském věku a v dospívání a umožňují kostem růst do délky. Na konci období dospívání se růstové ploténky uzavřou a kost přestane růst. Výše zmíněná antibiotika mohou toto uzavření růstových plotének způsobit předčasně a v takovém případě zastaví u dítěte růst, nebo u něj vyvolá různé deformace. Z toho důvodu se tato antibiotika smí předepisovat až u dospělých a nikdy ne u dětí, či těhotných žen.

5. Alergie – Na antibiotika stejně jako na jakékoliv léky mohou vznikat alergické reakce. Obvykle se jedná o alergickou vyrážku. Některá antibiotika jako tetracykliny mohou způsobit alergickou fotodermatitidu, tj. alergickou vyrážku, která se zhoršuje při vystavení kůže slunečnímu záření. Teoreticky nelze vyloučit i těžší formy alergické reakce včetně anafylaktického šoku (Musím ale připustit, že jsem neslyšel, že by k něčemu takovému došlo).

6. Reakce u mononukleózy –Pokud použijeme antibiotikum Augmentin u mononukleózy  objeví se často u nemocného zarudlá vyrážka. Stát se to může, protože mononukleóza má podobné příznaky jako streptokoková angína. To je důvod, proč by se Augmentin u angíny příliš používat neměl.

7. Aplastická anémie (útlum krvetvorby) – tato komplikace je typická pro velmi účinné antibiotikum chloramfenikol. Při použití chloramfenikolu může relativně často dojít k přechodnému útlumu krvetvorby v kostí dřeni, která je přechodná. Problém je ten, že u 1 z 30,000 léčených lidí se po letech po podání chloramfenikolu vyvine trvalý útlum krvetvorby, který je trvalý a smrtelný. Riziko je sice nízké, ale přesto se chloramfenikol prakticky nikdy neužívá jako lék první volby.

8. Poškození ledvin – Drtivá většina antibiotik působí toxicky na ledviny a je nutné si dávat pozor na užití antibiotik u ledvinného selhávání. Pacientům se selháváním ledvin se musí dávat málo toxická antibiotika a i ta se musí podávat v nižších dávkách než normálně. Nejtoxičtější antibiotika pro ledvinnou tkáň jsou tzv. aminoglykosidy. Selhávající ledviny jsou proto nepříjemnou komplikací léčby bakteriálních infekcí.

9. Poruchy sluchu – Některá antibiotika ze skupiny aminoglykosidů jsou toxická pro sluchový nerv a mohou ho nenávratně poškodit. Typické je to zejména pro antibiotikum streptomycin. To je důvod, proč se toto antibiotikum musí používat jen s velkou opatrností.

Závěr: I přes výše uvedené nedostatky jsou antibiotika výborné léky. Vzhledem k jejich nezastupitelnosti v léčbě infekcí je nicméně důležité si rizika jejich užívání uvědomit a snažit se je omezit. Rozvážné předepisování antibiotik, volba nejlepšího typu pro konkrétního pacienta a rozumné dávkování je zřejmě nejúčinnějším opatřením k omezení nežádoucích účinků.

zdroj info:

http://www.stefajir.cz/?q=antibiotika-nezadouci-ucinky