ODHALTE TAJEMSTVÍ SVÉHO TĚLA

Očkování: hypotézy versus fakta 

Podle lékařských a farmaceutických organizací je pokles infekčních onemocnění  jednoznačně  způsoben očkováním, současně jsme ujišťováni o jeho bezpečnosti a účinnosti. A to navzdory skutečnosti, že jsou uvedená tvrzení v jednoznačném rozporu přímo s vládními statistikami, publikovanými lékařskými studiemi a zprávami z FDA (Food and Drug Administration) a CDC (Centers for Disease Control). 

Ve skutečnosti:

• Počty infekčních onemocnění klesaly po celá desetiletí, a to ještě před zavedením plošných očkovacích programů.
• Lékaři v USA ročně nahlašují tisíce nežádoucích reakcí po očkování včetně několika set úmrtí a trvalých poškození.
• I v plně očkovaných populacích dochází k epidemiím infekčních onemocnění.
• Mnozí vědečtí pracovníci považují očkování za příčinu dramatického nárůstu počtů chronických imunologických a neurologických poruch v posledních desetiletích.

Přirozený  pokles infekčních onemocnění

Podle obhájců očkování vděčíme očkovacím vakcínám za likvidaci nebo přinejmenším drastický pokles počtu infekčních onemocnění. Opakovaně je nám sugerováno, že naši dávní předci hromadně umírali na děsivé infekční nemoci, že máme být za vakcinaci vděční a že jsou případné droboučké zdravotní potíže spojené s očkováním mnohonásobně vyváženy jeho obrovským přínosem. Ve skutečnosti však oficiální statistická data nejrůznějších zemí jasně prokazují, že k tomu nejvýraznějšímu poklesu počtu infekčních onemocnění došlo zejména v první polovině dvacátého století, a tedy ještě před zavedením celoplošných očkovacích programů.  

Níže uvádím příklady grafů z různých zemí, které potvrzují mé stanovisko. Na případný protiargument, že jsou účelově zmanipulovány, raději rovnou odpovídám citací studie z prestižního lékařského časopisu JAMA (Journal of American Medical Association), kde je skutečnost velmi výstižně formulována.  

Studie „Trendy úmrtnosti na infekční nemoci v průběhu 20. století v USA“ uvádí, že:

• V první polovině dvacátého století (tedy do roku 1950) došlo k výraznému poklesu úmrtnosti na břišní tyfus i úplavici.
• Podobný trend ukazuje i úmrtnost v důsledku záškrtu, černého kašle a spalniček, i tam vidíme velké poklesy v první polovině dvacátého století až k nízké úrovni do roku 1950.
• Popsané poklesy úmrtnosti na tato infekční onemocnění byla pravděpodobně způsobena lepšími životními podmínkami, hygienou a zdravotní péčí.

 Pro ty, kteří se diví,  že očkování není na tomto místě ani zmíněno, vysvětluji, že je opomenuto zcela správně, protože k jeho plošnému zavádění docházelo až ve druhé polovině dvacátého století. Osobně mě těší i použití slova pravděpodobně, protože nikdo skutečně neví jistě, jaké faktory k uvedeným poklesům vedly. A to navzdory tvrzením farmaceutických a lékařských zastánců, že je pozitivní efekt očkování zcela jistý a nezpochybnitelný.  

Dále uvádím kopie několika grafů sestavovaných na základě statistických dat různých zemí. Tyto a podobné grafy jsou běžně přístupné na internetu, často uváděné na stránkách organizací, které prosazují svobodnou volbu v očkování, a v knihách s podobnou tematikou. Naprosto zásadní je, že graficky znázorněné informace jsou podpořeny textem výše citované lékařské studie.  

(soubor s grafy na požádání zašlu)

Graf sledující úmrtnost na spalničky, spálu, břišní tyfus, černý kašel a záškrt v USA. Pokles nemocnosti v souvislosti s vakcinací má v tomto případě smysl sledovat u černého kašle (whooping cough), kde je uvedeno celoplošné očkování (widespread use). Pojmy started use a introduced znamenají jen omezené očkování, jehož vliv v podstatě není možné posuzovat. Za nejzajímavější považuji sledovat poklesy úmrtnosti u břišního tyfu a spály (typhoid a scarlet fewer), na které se nikdy plošně neočkovalo.

Hlavními příčinami úmrtí dětí mezi lety 1911 až 1935 v Austrálii byly infekční nemoci záškrt, černý kašel, spála a spalničky. Do roku 1945, ve kterém ještě nebyly zavedeny hromadné očkovací programy, se kombinovaná úmrtnost z uvedených příčin snížila až o 95%. Autor dále uvádí, že grafické důkazy poklesu úmrtnosti na infekční nemoci v USA, Anglii, na Novém Zélandu a v mnoha dalších zemích ukazují naprosto stejný trend.

Opět považuji za moc zajímavé  sledovat, že k drastickému poklesu úmrtnosti došlo u infekčních nemocí, na které se neočkuje, stejně jako u těch, proti kterým jsme už po desetiletí až fanaticky očkováni.  
 

Účinnost očkování

Další graf ukazuje křivku úmrtnosti na chřipku a zánětlivé onemocnění plic v průběhu dvacátého století v USA. První očkování proti chřipce se tam podávala v době druhé světové války a k výraznějšímu navýšení počtů očkovaných proti chřipce došlo okolo roku 1990. Jak je správně uvedeno na webu:

„The lack of worth of the flu vaccine is shown in a nutshell.“

Rizika očkování

Vládní systém pro hlášení  nežádoucích účinků vakcín v USA (VAERS, Vaccine Adverse Events Reporting System) ročně přijme asi jedenáct tisíc hlášení o závažných nežádoucích účincích očkování, mezi které patří i jedna až dvě stovky úmrtí a několikanásobně vyšší počty trvalých postižení. Navzdory skutečnosti, že jsou už tato čísla alarmující, se jedná o pouhou špičku ledovce, protože:  

• Podle odhadů  FDA je hlášeno pouze 1% ze závažných nežádoucích účinků  očkování. 
• CDC připouští, že jen okolo 10%  uvedených problémů je hlášeno.
• V kongresu USA bylo proneseno svědectví, že studentům lékařských fakult je doporučováno nežádoucí účinky nehlásit.
• Podle vlastní studie NVIC (nezisková organizace National Vaccine Information Center) by lékaři v New Yorku nahlásili úmrtí po očkování pouze v jedné z každých čtyřiceti ordinací.
• Jinými slovy je 97,5% úmrtí anebo zdravotních postižení souvisejících s očkováním nehlášeno.

Kdo vyžaduje informace a právo rozhodovat o očkování?

Farmaceutický a lékařský  průmysl rád hází každého, kdo začne zpochybňovat nastavený očkovací kalendář či jen žádá o jeho individualizaci vzhledem ke zdravotnímu stavu vlastních dětí, do pytle odpůrců očkování. Ti jsou často označováni za nevzdělané, neschopné chápat moderní vědecké poznatky nebo jen líné rodiče. Přitom naprostá většina rodičů požadujících možnost rozhodovat o očkování svých dětí má vcelku nadprůměrné znalosti, protože se o očkování často aktivně zajímá, mnohdy studuje i z nezávislých a zahraničních zdrojů. Druhou velkou skupinou jsou potom rodiče dětí, které už byly poškozeny očkováním, kteří se proto k očkování stavějí obezřetně. Typickým příkladem je tatínek, který se vydal s dvouměsíčním kojencem do ordinace k očkování:

„V době, kdy měl můj syn absolvovat první doporučená očkování, jsem o žádných závažných rizicích spojených s tímto očkováním neměl ponětí, ale v letáčku umístěném v čekárně ordinace jsem se dozvěděl, že DTP očkování je spojeno s rizikem závažných nežádoucích účinků, které se vyskytnou u jednoho ze 1750 dětí, zatímco šance, že mé dítě umře na černý kašel, je jedna ku mnoha milionům.“ Tato informace stála na počátku zahájení intenzivního studia očkování a následnému odmítnutí nechat své dítě očkovat.  

Naočkovaní  versus nenaočkovaní: kdo je zdravější?

V prosinci roku 2010 byla v Německu zahájena studie srovnávající zdravotní stav očkovaných a neočkovaných dětí. Studie stále pokračuje, zde jsou první průběžné výsledky:  

• Studie se doposud zúčastnilo téměř 8000 nenaočkovaných dětí.
• Zdravotní stav nenaočkovaných dětí je ve studii srovnáván se zdravotním stavem naočkovaných dětí. Údaje jsou získány z celoněmecké KIGSS studie sledující zdraví obecné populace dětí.
• Shromážděná data prokazují dvoj- až pětinásobně vyšší nemocnost očkovaných dětí ve srovnání s nenaočkovanými dětmi. 
• Výsledky této studie mohou být podle autorů zkresleny tím, že rodiče nenaočkovaných dětí také častěji živí své děti zdravou stravou a na místo konvenčních léků většinou upřednostňují přirozená léčiva.

V posledních padesáti letech neproběhla v USA žádná rozsáhlá studie srovnávající zdraví naočkovaných a nenaočkovaných jedinců, která by byla prováděna některou z vládních organizací, jako je např. CDC. Zároveň stále narůstá počet požadovaných očkování, s nimi i počty nemocných dětí. V současnosti trpí až polovina amerických dětí některým z chronických onemocnění, u 21% je diagnostikováno vývojové postižení. Níže uvádím graf sledující dramaticky přibývající počty autistických dětí v USA. Moderní lékařství tento trend nedokáže vysvětlit, ale s očkováním to podle lékařů určitě nemá nic společného! Tím jsou si výrobci vakcín i jejich poskytovatelé překvapivě jistí.  

Co je hlavním argumentem farmaceutů, proč není možné realizovat studie srovnávající naočkované a nenaočkované děti? Protože vakcíny jsou tak úžasným život zachraňujícím lékem, že není možné je dítěti nepodávat. Ignorují při tom skutečnost, že existují tisíce nenaočkovaných dětí ve skupinách, které se shromažďují na příklad okolo alternativního školství anebo některých náboženských vyznání.  

Další mimořádně zajímavou lékařskou studií je práce, která sledovala vztah mezi počtem povinných očkování a kojeneckou úmrtností v několika desítkách zemí.

Studie „Kojenecká úmrtnost stoupá s počtem rutinně podávaných očkování“ uvádí, že:  

• Kojenecká  úmrtnost (Infant Mortality Rate, IMR) je jedním z nejdůležitějších ukazatelů sociálně ekonomického blahobytu země i jejích hygienických standardů.
• V Americe je předepisováno 26 očkování do věku jednoho roku (celosvětově nejvíce), a přesto má 33 jiných zemí nižší kojeneckou úmrtnost než USA.
• Očkovací kalendáře těchto 34 zemí byly srovnány, s použitím lineární regrese byl sledován vztah mezi počtem očkování a kojeneckou úmrtností.
• Lineární regresní analýza prokázala statisticky významnou souvislost mezi počtem povinných očkování a kojeneckou úmrtností.
• Země požadující více očkování mají vyšší kojeneckou úmrtnost.

Graf znázorňuje pět skupin zemí podle počtu očkování, která jsou předepsána jejich dětem, a počtu úmrtí kojenců v těchto zemích.  

Argumenty pro očkování

Jednotlivci a organizace požadující  svobodnou volbu v očkování poukazují na rizika očkování, vzrůst nemocnosti dětí, neprokázanou účinnost a bezpečnost vakcín, nezájem o sledování dlouhodobých následků po očkování, nemožnost kompenzace po poškození očkováním, především pak na zodpovědnost rodičů za zdraví vlastních dětí. S touto zodpovědností samozřejmě souvisí i právo rozhodovat o lékařských zákrocích prováděných na dětech.   

Jaké jsou argumenty obhájců  očkování? Neustále opakovaná mantra, že očkování nás zachránila. Dále je většinou argumentováno nezbytností zajištění kolektivní ochrany, často také nevzdělaností rodičů, kteří chtějí rozhodovat o odborných otázkách, kterým nerozumějí.  

Kolektivní imunita

Dovolím si na tomto místě citovat z právě dokončené slovenské studie „Kolektívna imunita – mýty a fakty.“ Část už zveřejněné studie detailně popisuje možnosti, či spíše nemožnosti zajištění kolektivní imunity u očkování proti tuberkulóze, záškrtu, tetanu a černému kašli. Podle studie neexistují u popisovaných vakcín důkazy o tom, že by chránily před šířením nemocí, a většina z nich principiálně takové vlastnosti ani nemůže mít.

Práce také pokládá  logickou otázku: Jak je možné, že v sousedních zemích (na příklad v Německu a Rakousku), kde je podstatně vyšší pohyb cizinců, není pro udržení veřejného zdraví povinné očkování nutné? Pouhým překročením hranic k nám už by neočkovaní jedinci ohrožovali veřejné zdraví? Studie se uzavírá argumentem, že kdyby očkování fungovalo, nemají se naočkovaní jedinci čeho bát, a v případě, že spolehlivě nefunguje, není ani přípustné k němu kohokoli nutit.  

Ochrana imunitně deficitních jedinců, kteří nemohou být očkováni

Jedinci s vážně oslabenou imunitou jsou denně ohroženi těmi nejběžnějšími infekcemi, ne nemocemi, proti kterým se očkuje. Navíc tento argument předpokládá fungování principu kolektivní imunity, který není nezávislými studiemi prokázán, sama jsem právě citací jedné ze studií princip kolektivní imunity zpochybňovala.  

Zdraví dětí

Oficiální medicína nemá zájem o sledování zdravotního stavu naočkovaných a nenaočkovaných dětí. Nezávislé studie jednoznačně  potvrzují vyšší nemocnost u naočkovaných dětí. Výše uváděná studie sledující vztah mezi počtem očkování a kojeneckou úmrtností v jednotlivých zemích našla jednoznačnou souvislost mezi vyšším počtem povinných očkování a vyšší kojeneckou úmrtností.  

Odpůrci očkování jsou nevzdělaní

Považuji za zásadní, aby bylo vysvětleno, že tak zvaní odpůrci očkování pouze požadují právo rozhodovat o zdraví svých dětí, v žádném případě nenařizují komukoliv jinému, jak se má chovat on. Logicky proto ani nechtějí, aby kdokoliv jiný (a už vůbec ne strany vydělávající na očkování)  rozhodoval o tom, jaké zdravotní zákroky musí podstoupit jejich dítě. Nevzdělanost odpůrců očkování je snadno vyvratitelná poukazem na skutečnost, že mezi aktivisty, kteří požadují svobodnou volbu v očkování, je celá řada odborníků včetně těch s lékařským vzděláním. Já sama jsem původním vzděláním farmaceut a jako příklad lékařské organizace odmítající povinné očkování zde cituji The International Medical Council on Vaccination. Jedná se o sdružení lékařů, registrovaných zdravotních sester a dalších kvalifikovaných zdravotníků, kteří vystupují proti tvrzením farmaceutických firem, vlády a lékařských organizací. Toto sdružení krom jiného považuje očkování za nepřijatelný risk pro každého, neuznává teorii kolektivní imunity a požaduje, aby bylo v ústavě zakotveno právo na odmítnutí očkování.  

Na trhu je dnes navíc celá řada knih, které napsali lékaři, kteří také požadují zrušení praxe vynucování očkování, stejně jako i objektivní studie o účinnosti a rizicích očkování.  

Základní  citace  

Trends in Infectious Disease Mortality in the United States During the 20th Century

• Deaths due to typhoid fever and, to a lesser degree, dysentery, dropped markedly during the first half of the century; by 1950.
• Deaths due to diphtheria, pertussis, and measles showed similar trends: there were large decreases during the first half of the century to low levels by 1950.
• Improvements in living conditions, sanitation, and medical care probably accounted for this trend.

JAMA. 1999;281(1):61-66. doi: 10.1001/jama.281.1.61 

Infant mortality rates regressed against number of vaccine doses routinely given: Is there a biochemical or synergistic toxicity? 

• The infant mortality rate (IMR) is one of the most important indicators of the socio-economic well-being and public health conditions of a country.
• The US childhood immunization schedule specifies 26 vaccine doses for infants aged less than 1 year—the most in the world—yet 33 nations have lower IMRs.
• Using linear regression, the immunization schedules of these 34 nations were examined and a correlation was found between IMRs and the number of vaccine doses routinely given to infants.
• Linear regression analysis of unweighted mean IMRs showed a high statistically significant correlation between increasing number of vaccine doses and increasing infant mortality rates

 These findings demonstrate a counter-intuitive relationship: nations that require more vaccine doses tend to have higher infant mortal-ity rates. 

Hum Exp Toxicol. 2011 September; 30(9): 1420–1428. doi:  10.1177/0960327111407644

The International Medical Council on Vaccination

The International Medical Council on Vaccination is an association of medical doctors, registered nurses and other qualified medical professionals whose purpose is to counter the messages asserted by pharmaceutical companies, the government and medical agencies that vaccines are safe, effective and harmless. 

Principles and Findings

• We are profoundly critical of the practice of vaccination.  Vaccination is an unacceptable risk to every member of society, regardless of age.
• As medical professionals, Council members have observed first-hand the health of vaccinated vs. the unvaccinated. We find the latter group to be robust, healthy and drug-free compared to the former group.
• We have reviewed published studies in support of vaccines and have found them wanting in both substance and science.
• We have brought out into the open hundreds of peer-reviewed, published medical articles that document the damage and the diseases caused by vaccines.
• We find the premise of herd immunity to be a faulty theory.
• We encourage intelligent debate about vaccination.
• We expect individuals to take responsibility for their health and the health of their children by investigating the problems due to vaccination prior to subjecting their children, or themselves, to this medical procedure.
• We believe that refusing vaccination is a personal right that should be legislatively guaranteed.

 http://www.vaccinationcouncil.org/about/

Další zdroje informací

http://www.rizikaockovania.sk/dok.html

http://www.autismspeaks.org/

http://www.healthsentinel.com/joomla/index.php?option=com_content&view=section&layout=blog&id=8&Itemid=55

http://www.mercola.com/ 
 

Doporučená lékařská literatura

Virus Wahn, Dr. Med. Claus Koehnlein, Torsten Engelbrecht

Whan your Doctor may not tell you about Children’s Vaccinations, Stephanie Cave, M.D.

Natural Alternatives to vaccination, Zoltan Rona, M.D.