ODHALTE TAJEMSTVÍ SVÉHO TĚLA

MRSA, z angl. methicillin-resistant Staphylococcus aureus, je označení pro kmeny bakterie Staphylococcus aureus, které získaly rezistenci vůči antibiotiku meticilinu. 

Staphylococcus aureus (zlatý stafylokok) je běžným komenzálem na pokožce a sliznicích přibližně u třetiny lidské populace^[3]. Pokud však pronikne těmito přirozenými tělními bariérami, může vyvolat různá onemocnění od lehčích zánětů kůže a sliznic, přes záněty vnitřních orgánů (endokarditida, osteomyelitida atd.) až po život ohrožující sepse a celková selhání organismu. V období před objevením antibiotik měly invazivní infekce způsobené tímto stafylokokem většinou fatální následky.

Se zavedením penicilinu do klinické praxe koncem 40. let 20. století výrazně stoupla úspěšnost léčby stafylokokových onemocnění. Toto antibiotikum bylo označeno za "všelék" a začalo být nadměrně a nekontrolovaně používáno. Brzy se však ukázala stinná stránka takového přístupu a objevily se první kmeny rezistentní k penicilinu, a potažmo také ke všem beta-laktamovým antibiotikům.

Rezistence je založena na přítomnosti genu blaZ, jehož expresí je produkován enzym beta-laktamáza, který štěpí beta-laktamový kruh v molekule penicilinových antibiotik, a tím je degraduje. Byla proto vyvinuta nová antibiotika na bázi penicilinu odolná vůči degradaci enzymem beta-laktamázou. Jako první z těchto látek byl do klinické praxe v roce 1960 zaveden meticilin (semisyntetická varianta penicilinu). Netrvalo však dlouho a byly izolovány kmeny rezistentní i k tomuto antibiotiku. Tyto kmeny se začaly souhrnně označovat jako meticilin-rezistentní Staphylococcus aureus (MRSA). Začátkem 80. let 20. století došlo k jejich rychlému rozšíření do celé Evropy a také do Spojených států.

MRSA je zvláště problematický u nemocničních (nozokomiálních) infekcí. Pacienti s otevřenými ranami a oslabeným imunitním systémem jsou ve větším riziku infekce než obecná populace. Zaměstnanci nemocnic, kteří nedodržují sanitární procedury, mohou přenášet bakterie z jednoho pacienta na druhého. Návštěvníci u pacientů s infekcí nebo kolonizací MRSA by měli dodržovat zásady izolace používáním příslušných pomůcek, jako jsou rukavice, oděvy a masky. Ti, kteří toto nedodržují, mohou šířit bakterie do dalších prostor nemocnic.

Bariérová ochrana personálu[editovat | editovat zdroj]

Každý pracovník na daném oddělení (včetně uklízeček, žákyněk, sánitárek, atd.) by měl být poučen minimálně staniční sestrou o bariérové ochraně. Bariérová ochrana zdravotnického pracovníka v případě infekce MRSA zahrnují tyto jednorázové pomůcky: rouška (ústenka), empír, gumové rukavice. Dále by na zemi hned za dveřmi daného pokoje měl být hadr napuštěný dezinfekčním roztokem, který zamezí vynesení infekce na chodbu pomocí obuvi. Při odchodu z pokoje se veškeré pomůcky vyhazují do červeného pytle (infekční materiál), který je hned u dveří v pacientově pokoji. Pobyt v infekčním prostředí by se měl omezovat na absolutní minimum. Po opuštění pokoje si každý pracovník dezinfikuje ruce dezinfekcí umístěnou v bezprostřední blízkosti pokoje (na instrumentálním vozíku vedle dveří na chodbě) po dobu minimálně 30 sec. Veškerý infekční materiál, který by mohl přijít do styku s touto infekcí, musí být označen nápisemMRSA.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Methicilin-rezistentn%C3%AD_zlat%C3%BD_stafylokok

 Za rezistenci je zodpovědný gen mecA lokalizovaný na stafylokokové chromozomové kazetě mec(SCCmec), který kóduje enzym PBP2a (zkr. angl. penicillin-binding protein).

Tento enzym funguje jako transpeptidáza (tzn. podílí se na syntéze peptidoglykanu buněčné stěny bakterie), není však inhibován meticilinem a dalšími penicilinovými antibiotiky.

Meticilin se ve světě používá pro léčbu S. aureus, obdoba v Česku používaného oxacilinu. Tyto kmeny se rozšířily zejména v nemocnicích kvůli používání širokospektrálních antibiotik, která vyvíjejí selekční tlak na bakterie. MRSA se staly obvykle rezistentní i na řadu dalších antibiotik a k léčbě je nutné používat intravenózně podávaný vankomycin.

V r. 2002 se ale objevily kmeny VRSA (z angl. vancomycin-resistant S. aureus) rezistentní i vůči vankomycinu. Dva nahlášené kmeny v USA se ukázaly jako náchylné k quinupristin-dalfopristinu, linezolidu a TMP-SMX (Trimethoprim-sulfamethoxazol = cotrimoxazol), byly ale rezistentní k tetracyklinu.[1]

Pacienta s MRSA je nutné izolovat na speciálně určený pokoj a dodržovat velmi přísné zásady hygieny, aby se zabránilo dalšímu šíření nebezpečného kmene.

http://www.wikiskripta.eu/index.php/MRSA