ODHALTE TAJEMSTVÍ SVÉHO TĚLA

Amalgámové plomby nejsou hezké, ale jsou zadarmo a dlouho vydrží. Jenže: neničí nám zároveň zdraví? Některé severské státy Evropy už je zakázaly a americká Agentura pro léky a potraviny vydala varující prohlášení, že zubní amalgám obsahuje rtuť, která může mít toxické dopady na nervovou soustavu dětí a na lidský plod u těhotných.

Norsko a Dánsko zakázaly používat pro plombování zubů amalgámové výplně už loni. Zákaz má jedinou výjimku: pacienty, kteří jsou alergičtí na materiál, z něhož se skládají bílé plomby. Což je převážně pryskyřice. Ti ostatní už černou plombu v těchto severských státech do úst dostat nesmí.

Aby toho nebylo málo, riziky amalgámu se zabývá i Evropská unie. Ta před několika týdny zakázala prodávat teploměry obsahující rtuť. Další materiál na řadě, nad nímž visí otazník, je amalgám. Jen ve státech EU se totiž ročně spotřebuje asi 120 tun rtuti pouze pro výrobu plomb. A každý rok se zhruba poloviční množství starých plomb dostává do odpadu. Přitom nikdo nepochybuje o tom, že je rtuť toxická pro životní prostředí i pro člověka.

Navíc také americká FDA, což je státní úřad pro léky a potraviny, tedy obdoba našeho úřadu hlavního hygienika a státního ústavu pro kontrolu léčiv dohromady, vydala jasné stanovisko: „Rtuť ze zubních výplní se uvolňuje, a může poškodit nervový systém.“ Riziko hrozí především při plombování zubu a při jeho přeplombování, ale i při obyčejném kousání do potravy.

Amalgám totiž reaguje s potravinami a uvolňuje se v mikroskopických dávkách do těla. A tělo jej nedokáže vyloučit, ale střádá si jej.

V Japonsku je proto používání amalgámu u zubařů omezeno a britská asociace zubních lékařů sice říká, že jde o zatím nejlepší materiál do zubních výplní, ale pro jistotu by se neměl používat u těhotných žen. U nás se však žádný podobný zákaz ani omezení nechystá.

Co to tedy máme v zubech?

Amalgám je vlastně slitina rtuti a z druhé poloviny dalších kovů, mimo jiné cínu, mědi a stříbra. Podle zubaře Stanislava Pekárka se používá už 150 let a dokonce první zmínky o použití amalgámu místo vypadlého zubu jsou někdy z dob před Kristem. Podle Pekárka je to materiál, který je trvanlivý, dobře tvarovatelný a výhodou je i to, že stříbro mírně odpuzuje bakterie, takže zub ošetřený amalgámem se pak méně kazí.

„Jistě, všechno má svá rizika,“ říká zároveň Pekárek. A jedním dechem dodává, že je má i pryskyřičný materiál, z něhož se dělají dražší bílé plomby. Řada lidí je na pryskyřici totiž alergická.

A co samotný amalgám? Rtuť se uvolňuje do těla a ukládá se v něm podobně jako těžké kovy v orgánech. Předpokládá se, že poškozuje především ledviny a nervový systém. Také je v podezření, že dokáže způsobit Alzheimerovu chorobu a nádory mozku. Mimochodem – těmi podle některých nálezů trpí právě zubaři, u nichž byla nalezena vyšší hodnota rtuti v těle.

„Zatím ovšem neexistuje žádná přesvědčivá studie, která by jednoznačně prokázala, že amalgám v zubech poškozuje zdraví,“ říká prezident České stomatologické komory Pavel Chrz. „Ano, Evropská unie se jím zabývá stále. Ale my se řídíme stanoviskem světové dentální asociace, která říká, že jde o bezpečný a desítky let prověřený materiál,“ dodává.

Plomby jako příčina bolesti hlavy?

Martina Javorská z Přerova si o bezpečnosti amalgámu myslí své. „Možná na to nejsou průkazné studie a možná se mé zkušenosti leckdo pousměje, ale já jsem ráda, že jsem si nechala amalgámové plomby vyměnit,“ tvrdí.

Udělala to poté, co jí to doporučil léčitel, kterého vyhledala kvůli stálým bolestem hlavy, s nimiž si normální medicína neuměla poradit. „Ano, zní to asi legračně, jenže – ono to pomohlo. Měla jsem totiž zuby poškozené jako typické Husákovo dítě antibiotikem tetracyklinem, který se před dvaceti lety dával kdekomu. Zuby byly žluté a snad každý měl minimálně jeden kaz a tím i nejméně jednu černou plombu, spíš ale víc plomb. Když jsem olízla hliníkovou lžičku, úplně zřetelně jsem cítila, jak mi brní pusa, jako by to dohromady nějak reagovalo a já měla v puse rázem jakoby malé výboje elektřiny,“ popisuje.

Trvalo půl roku, než jí zubařka postupně vyměnila staré plomby za nové, a tam, kde to nešlo, protože bílé plomby mají jen omezené použití a nedokáží tak dobře pokrýt větší plochy, navíc mají tendenci brzy vypadávat, má Martina keramické korunky místo původních zubů. „A je po bolestech hlavy a po nepříjemných pocitech při dotyku zubů se lžičkou,“ říká.

Čeští zubaři na amalgám nedají dopustit

Jenže stomatologové v Česku černé plomby hájí. Podle Pekárka je to při některých výkonech nenahraditelný materiál. A poukazují například na studii z Portugalska, která sledovala pět set dětí s černými a bílými plombami. A speciálně se zaměřila právě na problémy nervové soustavy. Jenže se ukázalo, že mezi dětmi ani po sedmi letech nebyly zjištěny žádné rozdíly.

Doporučují proto vyměnit amalgámové plomby jen těm lidem, kteří na ně mají alergii – což se snadno projeví změnami na ústní sliznici. Nebo jej měnit jen tam, kde by černé plomby vadily z estetických důvodů, tedy třeba na předních zubech.

A ještě jedna rada stomatologů: pacienti by měli žádat takzvaný kapslovaný amalgám. Tedy ne ten, který sestřička v ordinaci pěkně postaru připravuje rozetřením a mícháním v keramické misce. Přitom se totiž uvolňuje hodně rtuti a navíc lidská ruka nedokáže přesně odhadnout potřebné množství materiálu. Kapslovaný amalgám nadávkovaný a připravený výrobcem je bezpečnější.

zdroj:

http://www.vitalia.cz/clanky/amalgan-tika-nam-v-puse-casovana-bomba/