Podívejme se blíže na očkování samotné. Co je to vlastně očkování? Teorie říká, že je to zavedení malé dávky mrtvého nebo oslabeného mikroorganismu do těla za účelem „tréninku“ imunitního systému. Předpokládá se, že si imunitní systém tohoto mikroba zapamatuje a v případě skutečné infekce ho rychleji zlikviduje. V zásadě je to zajímavá myšlenka, která má racionální jádro. Problém ale je, jak se během let vyvíjely vakcíny a jak se měnila očkovací praxe. Abychom to pochopili, musíme se podívat do historie očkování:
d začátku očkování existují záznamy o nežádoucích účincích na nervový a imunitní systém. Existuje mnoho hlášených případů nežádoucích reakcí, existují vládní programy odškodnění (jen v některých zemích), v USA jde z ceny každé vakcíny určité procento do fondu odškodnění atd. Částky se pohybují od několika centů až po několik dolarů z ceny jedné dávky vakcíny. Jinými slovy, konzumenti – pacienti si sami platí odškodné za poškození. Je nutné vědět, že odpovědnost za poškození vakcínami má jiný režim než odškodnění za poškození způsobené léky. Farmaceutické firmy mohou platit astronomické pokuty a mimosoudní vyrovnání za poškození léky, ale za poškození vakcínami neplatí. Zastánci očkování argumentují tím, že případy poškození jsou jen ojedinělé a současně s tím se táhne nevyslovená myšlenka, že tito jedinci mají sice smůlu, ale holt se obětovali pro blaho celku. Pravdou je, že nikdo neví, kolik je ve skutečnosti nežádoucích účinků vakcín. Kdyby se hlásily všechny reakce, skutečně všechny, tak by pediatři možná trávili v ordinacích hodinu denně navíc papírováním.
Určitou představu si můžeme udělat podle amerického systému hlášení VAERS. Uvádí se v něm pro jednotlivé vakcíny až desetitisíce reakcí ročně, z nichž mnoho bylo vážných, vyžadujících návštěvu pohotovosti nebo hospitalizaci. Také mnoho úmrtí. Oficiální autority v USA z FDA a CDC odhadují, že je hlášeno řádově jen několik procent všech reakcí. Takže si ta čísla můžeme vynásobit nejméně 50x a dostáváme se ke statisícům ročně. USA mají cca 300 miliónů obyvatel, Česká a Slovenská republika dohromady asi 15 miliónů, tj. 20krát méně. Z toho vyplývá, že by u nás mělo docházet ročně k řádově desetitisícům nežádoucích reakcí na vakcínu, většina z nich se logicky týká dětí. To je značně znepokojivé číslo, znamená to cca desetinu očkovaných.
V České republice bylo nedávno umožněno, aby veřejnost mohla sama hlásit nežádoucí účinky léků SÚKLu. Formulář si lze stáhnout na jejich stránkách. Na Slovensku je to obdobné. V každém případě lze trvat na hlášení prostřednictvím lékaře. Zákon výslovně ukládá povinnost hlásit nežádoucí účinky, přesto tak činí pouze 1% lékařů.
Existují i případy úmrtí, oficiálně uznané v souvislosti s očkováním a uváděné na příbalových letácích, viz např. https://www.vaccineshoppe.com/image.cfm?doc_id=5966&image_type=product_pdf,
kde najdete příbalový leták k vakcíně Tripedia, obdobě našeho Infanrixu. Na straně 11 na konci kapitoly o nežádoucích účincích je uvedeno: „nežádoucí účinky hlášené během používání vakcíny po schválení zahrnují idiopatickou trombocytopenickou purpuru, syndrom náhlého úmrtí kojence, anafylaktické reakce, celulitis, autismus, epilepsii grand mal, encefalopatii, hypotonii, spavost a zástavu dýchání.“ Autismus uvedený v příbalovém letáku! A je nutné si uvědomit, že se tato vakcína aplikuje tříměsíčním dětem, proto je tento seznam velmi znepokojivý!
Vakcíny obsahují mnoho přídatných látek a tyto látky - adjuvancia, konzervanty atd.- se ukazují být hlavním problémem. Existuje rozsáhlý výzkum vlivů adjuvans na imunitní a nervový systém zvířat a odpovídající epidemiologické studie u lidí.
