ODHALTE TAJEMSTVÍ SVÉHO TĚLA

Jelikož se čím dál více rodičů zajímá o to, co vlastně průběh nemocí, proti kterým se tak pečlivě očkuje, vůbec znamená a zda jsou tyto nemoci pro dítě takové zlo, které se musí vymítit bohužel ještě větším zlem (jedovatá rtuť,toxický hliník vše aplikované přímo do krve a trvale poškozující teprve vyvýjející se mozek), uvádím zde zkušenosti lidí, kteří dané nemoci jako děti prodělali..Andy

Zkušenosti:

*Příušnice *jsem prodělala přibližně v 6ti letech. Jediné, co si z toho pamatuji je, že jsme s bráchou nosili na hlavě šátek,  aby nám uzliny nenastydly. Později jsem si přečetla důvody, proč byly přidány do povinného očkování: aby matky nemusely být s dětmi doma, žádné další důvody uvedeny nebyly, příušnice byly pokládány za lehké onemoécnění, které téměř všechny děti prodělají v předškolním či mladším školním věku.

*Spalničky *jsem prodělala v době, kdy už se začínalo očkovat, ale ještě to nebylo masové. Bylo mi přibližně 9 let a  bylo to prima. Napřed jsem měla pár dní něco jako chřipku, ale  s vyrážkou.  Po pár dnech už  mi bylo relativně dobře a  tak jsem se začala věnovat svému tehdejšímu koníčku  - papírovým  skládankám z ABC.  Po 10 dnech jsem šla k lékaři na kontrolu a myslela jsem si, že už budu muset do školy, kromě pokašlávání, které mě nevadilo, jsem se cítila zdravá. Ale paní doktorka usoudila, že bude lépe, když ještě zůstanu týden doma, protože ve škole je ještě epidemie neštovic, abych nechytla hned ještě je. Získala jsem tak čas na to, abych si mohla doskládat, co jsem měla rozděláno, prostě paráda.

A protože se rozšiřuje i očkování proti neštovicím, přidám i je.
*
Plané neštovice *jsem prodělala někdy po spalničkách, už si přesně nepamatuji kdy, byla jsem na základce, mohlo mi být tak 10 - 12. Kromě toho, že jsme měla jednu větší neštovici a jednu, která se stále nechtěla odloupnout jiné vzpomínky nemám. Mému staršímu  synovi se nepodařilo prodělat neštovice, když byl ve školce, přestože je ve třídě jeho spolužáci prodělávali. Mladší syn je chytil na horách od kamaráda jeho sestřenic. Volala mi švagrová, že se osypal ještě ten den, co se vrátili z hor. A pak přesně podle inkubační doby se osypal i můj syn, bylo mu 6 a průběh byl velmi lehký, jen pár typických pupínků, bez teplot, bez svědění, téměř přehlédnutelné. Od něho to pak dostal ten starší, bylo mu 13. Průběh už byl horší, měl teplotu, výrazně více neštovic a svědilo ho to. Chodil po bytě a stěžoval si, že je to nespravedlivé, že má pupínků víc než brácha. Ale žádná hrůza to nebyla.


Lída Olšáková