BIORYTMUS
Biorytmus
Všechny děje v přírodě probíhají v určitém čase. Lidé, zvířata, ale i rostliny jsou vybaveny biologickými hodinami, jejichž základem je 24 hodinový cyklus a ten nás provází celým životem. Jím se řídí nejen naše vnitřní orgány, ale např. i naše výkonnost, citlivost atd.
Naši předkové měli vypěstovánu řadu schopností vyplývajících z jejich přirozené blízkosti k přírodě a svůj život dovedli řídit podle jejích biorytmů. Po vynálezu hodin se sice člověk stal jediným tvorem, který čas měří, ale tím také je i civilizačně zotročován umělým časem.
Již nerespektuje východ a západ slunce, zákonitosti přírody, nerespektuje fyzické cykly (trvají 23 dnů), které ovlivňují naší tělesnou pohodu, ani emocionální cykly (trvají 28 dnů) ovlivňující naše nálady, tvořivost, ale ani mentální cyklus (trvá 33 dnů) ovlivňující náš intelekt, naše vnímání. Nerespektování vnitřních, ale i vnějších přírodních rytmů vede potom u řady lidí nejen k fyzickým potížím např.k chronické únavě, ale především k psychickým poruchám, neurózám, depresívním náladám. Posouzením a kontrolou dodržování biorytmů lze proto odhalit i příčiny řady potíží.
" To, co vytvořila příroda, je vždycky lepší než to, co bylo vytvořeno uměle". M.T.Cicero
Když se člověk narodí, začíná umírat.
Učenci tradiční čínské medicíny (TČM) odjakživa tvrdili, že když se člověk narodí, začíná umírat, tedy stárnout. Nyní vidíme, že je to nezvratný proces, který čeká každého z nás. Tento zákon platí pro všechny, ale existují lidé, kteří mají hodně let, jsou čilí a vypadají mladě na rozdíl od mladých, kteří jsou nemocní a někteří jsou již ve svých 35 letech opotřebovaní. Že by zákony přírody neplatily pro všechny stejně?
Proč je to tak?
Čínští mudrci již dávno věděli, že vývoj a stárnutí člověka je nerovnoměrné a podléhá zvláštním zákonitostem. Ty platí pro všechny stejně, ale kvůli síle individuality se u každého projevují jinak. Individualita se projevuje prostřednictvím různých biorytmických procesů. Část těchto procesů je individuální a část platí pro všechny lidi. Složení procesů formuje souhrnný obraz rozvoje a stárnutí člověka. Podle TČM platí pro lidi, kteří jsou narozeni v jednom roce, zákony, které vládnou celé zeměkouli v tom roce, po celý jejich život. Lidé narození v jednom dnu, měsíci, roku jsou náchylní na stejné zdravotní problémy.
Čínský kalendář má 60 roků a skládá se z pěti období po 12 letech. Každých 12 let nastává v lidském organizmu přestavba energetických systémů. Ale přestavba je i každé dvě hodiny i v etapách den - noc. Přes den děláme a v noci se musíme dobít energií. Proto je dobrý spánek mimořádně důležitý pro naše zdraví na všech úrovních - duchovní, emoční, mentální, energetické, funkční a v konečném důsledku i v tělesné.
První dvanáctiletý cyklus začíná v okamžiku narození a končí ve věku 12 let (+2 - 3 roky). V době do tří let hodně dětí onemocní. Potom následuje druhý cyklus - od 12 do 24 roků. Třetí cyklus začíná 24. rokem a končí 36. rokem. Většina lidí se v tomto období stává moudřejšími a mění životní styl. Čtvrtý cyklus je od 36 do 48 let. Zde se začínají projevovat chronická onemocnění. Pátý cyklus, od 48 do 60 let nám přináší první jasné zásady stárnutí a lidé si to v tomto období i začínají uvědomovat. Tím se uzavírá 60 letý cyklus. Období mezi 60 až 63 rokem a 70 až 72 rokem je identické období jako od 0 do 3 až od 0 do 12 roku s tím rozdílem, že v tomto období má již člověk méně životních zásob.
Horní hranice je 120 roků. Málo lidí se těchto let dožije, ale jakmile se naučíme hospopdařit se svými energetickými zdroji ve spojení s individuálním biorytmem, není důvod, aby jsme překročili i vzpomínaných 120 roků. Omezení neexistují.
Po celý život nás v taktu velmi pomalých vnitřních hodin provázejí tři rytmy:
- tělesný rytmus
- duševní rytmus
- duchovní rytmus
Každý z těchto rytmů nám až do poloviny svého trvání nabízí fázi pomalu stoupající k vrcholu, tam se ostře obrací a téměř kolmo klesá k výchozímu bodu a přechází do klesající fáze, která časem dosáhne nejnižšího bodu. Z tohoto místa se opět ostře obrací směrem k počátečnímu bodu, kde celý rytmus začíná znovu.
Dny obratu mají ve všech rytmech zvláštní význam. Znamenají téměř vždy kritické období, které může trvat hodiny, někdy dokonce celý den nebo i déle. Tyto tři rytmy se trvale ovlivňují, vzájemně se prolínají a projevují se ve střídavém účinku s mnoha dalšími vlivy, jako je zdravotní stav, věk, životní prostředí, stres atd. Těsná souhra těla, citového světa a ducha má za následek, že účinky všech tří rytmů nelze určit jednoznačně a pro každého člověka týmž způsobem.
- Křivka duševního rytmu v délce 28 dnů nejprve stoupá vzhůru, potom prudce klesá do nejnižšího bodu, dále téměř 14 dnů spěje do nejnižšího bodu, aby začala opět stoupat. Je zajímavé, že den obratu v duševním rytmu připadá téměř přesně na den v týdnu, jímž byl den narození.
- Tělesný rytmus má stejný průběh, vrcholná fáze však končí už po jedenácti dnech (přesně po 11,5 dnech) a celý rytmus končí po 23 dnech. Jeho křivka tedy probíhá strměji.
- Duchovní rytmus ukončuje vrcholnou fázi po 16 dnech a poté se mění. Následující spodní fáze dospěje po celkem 33 dnech k výchozímu bodu nového cyklu. Ze všech rytmů má tedy tato křivka nejmírnější spád.
Podle výzkumů v jednom moskevském institutu medicíny se ruští vědci v zásadě shodují v otázce cyklů s TČM a došli k závěru, že když klesají všechny tři křivky individuálního biorytmu v jakémkoliv životním období, můžeme očekávat pád energetických zásob člověka. V tom období by měl člověk svoje fyzické i psychické aktivity zmírnit a čekat, dokud se stav křivky nezmění. Je to objektivní stav našeho těla.
Dokonce na to, abychom onemocněli nemusí být v poklesu všechny tři křivky. Často stačí i jedna. Když nemoc propukla v okamžiku, když klesají všechny tři křivky, je zakázané tělo léčit silnými prostředky a metodami (operace, hodně vysokých dávek antibiotik, ozařování, chemoterapie). Jakmile člověk onemocní na začátku energetického pádu, můžeme mluvit o velkém nedostatku zásob v jeho organizmu. Onemocnění se bude prodlužovat a jeho léčení se stává složitým. Kromě toho, že se snižuje účinnost léků, takováto silná lečby může snížit už i tak nízké energetické zásoby. Naopak, když se onemocnění objeví v období energetického nárustu, léčení může být rychlé a jednoduché. Tehdy se mluví o zázracích.
Zpracovala ing. Tatiana Flanderková podle článku v časopise Vitalita (autor Dr.Ac. Boris Subotič) a Internetu
(poprvé publikováno na mém webu v lednu 2009)