EVANGELIUM BOLESTI
Medicínský paradox: Čím víc léků proti bolesti, tím víc lidí trpících bolestí.
Evropská federace členů Mezinárodní asociace pro studium bolesti se na říjnovém zasedání rozhodla vyzvat Evropskou unii a vlády členských států, aby se zaměřily na dopad chronické kloubní bolesti na společnost. Podle aktuálních údajů jí trpí okolo 39 milionů Evropanů. Do roku 2020 se má počet pacientů zdvojnásobit. Ekonomiky jednotlivých zemí na jejich léčbu každoročně vynakládají 34 miliard EUR. Evropané z důvodů chronické bolesti zmeškají půl miliardy pracovních dní. Každý pátý považuje svoji bolest za natolik nesnesitelnou, že by kvůli ní raději nežil. Lavina bolesti. Podaří se ji zastavit nějakým novým lékem? Stěží. Léky proti bolesti a revmatizmu řadu let kralují ve statistikách těch nejprodávanějších a nejužívanějších. Jen v České republice jich bylo loni distribuováno skoro 50 miliónů balení, v ceně 4,5 miliardy korun. Pět balení na jednoho občana, včetně dětí. Výsledek? Čím víc léků proti bolesti, tím víc lidí trpících bolestí.
Kloubní bolest totiž není nemoc, jak se nás snaží přesvědčit farmaceutické firmy. Není to ani volání po užívání analgetik. Je to varovný signál. Je to jediný způsob, jakým nám může tělo povědět, že jsme si naložili, víc než uneseme, že žijeme sobě na úkor. Jestliže bolest přehlušíme prostřednictvím léků, můžeme ještě nějaký čas pokračovat v sebezničujícím chování. Už dávno přitom nejde jen o námahu fyzickou. Hlavním motorem bolesti se stal stres. Tíží nás problémy v rodině, rozčilují politici, děsí propuštění z práce, ekonomická krize, přírodní katastrofy, válečné konflikty… Už to není k unesení. Negativní emoce vyvolávají napětí svalů, to vede k únavě a zdánlivě nevelký podnět spustí bolest. Ta zase zvyšuje napětí. Točíme se v začarovaném kruhu. Bolest duše a bolest těla spolu tedy souvisejí. Už i někteří lékaři na to přišli. Vědci z Kalifornské univerzity pomocí funkční magnetické rezonance prokázali, že sociální izolace aktivuje stejné oblasti mozku, jaké reagují na fyzickou bolest. J. E. Sarno z Ruskova Institutu rehabilitační medicíny Univerzity v New Yorku tvrdí, že bolest se pro pacienta stává únikovou cestou od nutnosti řešit stresující psychické stavy a doporučuje, jako nedílnou součást léčby, psychologickou konzultaci: péči nejen o tělo, ale také o duši.
„Víru je třeba obnovit, aby čelila hrozbě světskosti, která existuje ve Francii, v České republice a ve Španělsku …Španělsko a Evropa se nemají zabývat jen materiálními, ale také morálními, sociálními, duchovními a církevními potřebami“, vzkázal nám ze španělského poutního místa Santiago de Compostela papež Benedikt XVI. Mladé lidi vyzval, aby „odmítli egoistické a krátkozraké myšlení, které je jim často nabízeno …aby se otevřeli Bohu…aby si víra a nevíra vycházely vstříc a vyhýbaly se konfrontaci“. „Velké možnosti vidím u přemýšlivých a vzdělaných lidí, kteří si kladou vážné duchovní a morální otázky“, připojil se filozof a kazatel Tomáš Halík. Možná, že poselství Benedikta XVI. s bolestí sužující evropské národy nějak souvisí. Možná je nejvyšší čas, abychom se zastavili a přemýšleli, jestli je bolest skutečně příčinou toho, že se náš život stává nesnesitelným, nebo spíše naopak důsledkem nesnesitelného života. Pochopili, jakou zprávu nám bolest přináší a přestali s ní vést marný boj. Nejvyšší čas, abychom převzali zodpovědnost sami za sebe a život na této Zemi. Abychom otevřeli svá srdce a modlili se: „Zdrávas Společnosti, bolestiplná…“
autor: MUDr. Jana Hnízdila
Knihy MUDr. Jana Hnízdila: Mým marodům a Bolesti zad: mýty a realita
Zdroj:celostnimedicina.cz
