GINKO BILOBA
Ginko biloba patří mezi nejstarší rostliny na naší planetě. Tento strom se totiž vyznačuje mimořádnou odolností vůči klimatickým změnám a přírodním živlům, včetně ohně, několik z nich přežilo i nedaleký výbuch atomových bomb v Japonsku.
Je to jediný žijící zástupce rostlinného druhu, který byl ještě donedávna považován za v přírodě dávno vyhynulý, pěstovaný pouze v kultuře. Lokalita s jeho přírodním výskytem nakonec nalezena byla. Zůstal prakticky nezměněn více než 150 milionů let (někdo dokonce tvrdí 300 000 000 let) a mohl tu růst když po této zemi běhali dinosauři.
Dosáhne výšky až 30 metrů a šířky 9 metrů, ale rostou pomalu a existují různé variety, zakrslé, převislé nebo s různě tvarovanými a zbarvenými listy. Chov prehistorických zvířat při jeho pěstování není podmínkou.
Ginkgo biloba je poslední dobou velmi populární a vyhledávaný. Vynikající účinky má extrakt z listů (oficiálně to nejsou listy ale historická forma jehličí), který je prý tak vysoce složitý, že ani desetiletý výzkum nepoodhalil roušku tajemství proč vlastně funguje.
Tyto látky (anglicky "ginkgolides") se nevyskytují v žádné jiné rostlině. Tyto látky potlačují alergické reakce a proto mohou pomoci léčit např. astma. Mají prý kladné účinky na poruchy sluchu, zraku a na senilitu.
Ginko obsahuje mimo jiné antioxidační enzym s atomy železa a látky uvolňující a rozšiřující periferní cévy. Vasodilátory dovedou udržovat krevní řečiště a to zejména v mozku ve vynikajícím stavu a tímto se vlastně nepřímo podílejí na zvýšeném okysličení krve a stabilizaci hladiny glukózy.
Odstraňují pocity netečnosti a únavy, zlepšují paměť a dodávají člověku pocit větší pohody. V důsledku perfektního prokrvení a tonizace mozku zvyšuje schopnost soustředit se a snižuje únavu, což se projeví při práci vyžadující soustředění a pozornost. Je vhodný také pro osoby staršího věku, které mají problémy s nedostatečným prokrvováním končetin.
Plody lze požívat jen v nepatrném množství syrové, ale vařené mohou být jedeny jako hlavní potravina. Dužnina poněkud zapáchá, ale ve východní Asii jsou semena považována za pochoutku. (Ohrnujete nos? A co naše stokrát horší olomoucké syrečky?) Mají měkkou olejovitou strukturu s dužnatým nažloutlým osemením se sladkou příchutí, a jsou kulaté, zhruba velikosti třešně. Velmi dobré jsou pečené, chutnají jako něco mezi bramborem a jedlým kaštanem a dají se jíst ve velkém množství. Vařené plody se dají použít do polévek, kaší atd. Jsou bohaté na niacin, škrob a bílkoviny, a jsou nízkotučné. Při vaření je lépe nechat semena ve skořápkách, které jsou tenké a je snadné loupat je při jídle. Syrové plody Ginka jsou ale trpké a obsahují substanci (zvanou 4'-methoxypyridoxine), která ničí vitamin B6 v těle. Tato negativní vlastnost je ale kompletně odstraněna tepelnou úpravou (stejně jako brambory se nejedí syrové).
Ginko (česky se většinou píše bez g po k) je populární potravou a lékem v Číně už nějakých 5.000 let, kde jsou tyto stromy často pěstovány okolo chrámů a byly odjakživa považovány za posvátné. Čínská medicína používá vařené plody k léčení astma, hlenovitého kašle a problémů s příliš častým močením. Vařená semena (plody) prý také stabilizují produkci spermatu. O syrových semenech se říká, že mají protirakovinné a antivirové účinky, ale musí se užívat velmi opatrně.
V současnosti je k dispozici v lékárnách široký výběr přípravků, obsahujících listy jinanu alias gingo biloby.
zdroj info:
http://www.ekozahrady.com/ginkgo_biloba.htm
