ODHALTE TAJEMSTVÍ SVÉHO TĚLA

Otevírají se dveře. Vstupuje žena – říkejme jí třeba Marie. Bude vyprávět svůj příběh. Příběh, který slýchám tak často, v tolika obměnách stále stejného scénáře. Málo lásky v dětství – hladová po lásce vstupuje do partnerství. Málo lásky v partnerství – rozpory, hádky, přepracování, únava, rozchody.

„Proč já vlastně mám ty křečové žíly?”
„Přemýšlejte, jak žijete. Proudí volně a neustále tok radosti vaším tělem a životem, nebo je to často jen bolestivá křeč? Jak přes den odpočívají vaše nohy, které vás poctivě nosí celý život? Jak o ně pečujete?”
„Ale když ono to nejde, musím být celý den na nohou.”
„Proč si neodpočinete, když přijdete z práce?”
„Hm – a kdo by to za mě všechno udělal?”
„Jak za mě?”
„No, někdo přece musí nakoupit, uvařit, vyprat …”
„Někdo?”
„No, kdo asi?”
„Máte přece manžela a tři děti…?”
„Ale oni nemají čas…”
„A vy máte?”
„No nemám, musím ještě připravit nějaké materiály do práce… To budu dělat zase až večer. Jen aby mě zase nebolela ta hlava…”
„Ale děti teď leží s manželem u televize?!”
„No jo, já vím. Ale kdo by se s nimi hádal. To si to radši udělám sama…”
„Kolik let si to radši takhle děláte – sama?”
„No vlastně – vlastně už 20 let – to to uteklo…”
„A máte z toho radost?”
„Radost – radost – někdo to udělat musí…”
„Proč ten někdo, kdo musí, jste pořád jenom vy?”
„Žena přece musí… Žena a matka se přece musí starat o muže a děti.”
„I když muž celé dny čte noviny a kouká na televizi a dětem už je 20 let?”
„Kde se vzalo to přesvědčení, že žena musí?”
„Maminka to říkala,” začíná plakat. „Celý život snášela příkoří od otce a zemřela na rakovinu tak brzo – není žádná spravedlnost.”
„A co tatínek?”
„Našel si jinou, kypí zdravím – nikdy se o nic nestaral.”
„Není vám tu něco nápadné?”
Odmlčí se a přemýšlí. I já přemýšlím. Co je to? Co si ta žena nechala vzít?

Právě v tu chvíli „náhodou” zazvoní telefon. Volá mi kolegyně: „Měla jsem tu právě klientku. To je síla! Uvědomila jsem si znovu naplno, co je to ženství, pravé ženství, v dnešním světě tolik pošlapávané. Ta nádherná jemnost, hebkost, mírumilovnost, která má v sobě takovou hojivou – léčivou  schopnost… Kolik síly ale je taky v ženě, kolik utrpení dokáží trpělivě snést! Co vy muži vůbec víte o utrpení Panny Marie, toho symbolu nejčistšího ženství, která musela snést ukřižování svého milovaného jediného syna, pochovat ho, a ještě být oporou a útěchou a nadějí učedníkům – dospělým a silným mužům, které zlomil strach a beznaděj… Nemám čas, letím pro děti, měj se.”

Ta si uměla vybrat chvíli. Ženství – obnovit úlohu ženství v dnešním světě – to je to, co může uzdravit svět! Co já celé ty roky dělám? Co je to ta Etikoterapie v praxi? No přece hledání příčin nemocí v duši, v nemravných vztazích. Teprve nemoc nás mnohdy přinutí zastavit to nesmyslné  neřešení problémů, které trápí duši.

„Tak co s tím uděláte?”
„To je těžký...”
Ano, Etikoterapie, to je ta nejtěžší terapie. Zrcadlí nám, kde máme nemocné vztahy, ale uzdravit své vztahy musí každý sám.
„Jsou vztahy, ve kterých jste dosud žila, spravedlivé a rovnocenné pro všechny? Jsou to mravné vztahy? Panuje u vás láska?”
„Ne.”
Ale jak může taková citlivá bytost, jako je žena, žit ve vztazích, kde nevládne láskyplný duch? Její duše nutně onemocní, a neučiní-li rozhodnutí k zásadní změně svého chování, stejně zákonitě onemocní i tělo.
„Tak co s tím uděláte?”
„To já nevím.” (Jakoby říkala: „Mně se nechce.”)
„Chováte se mravně, když dopouštíte, abyste vy i vaše děti žily v prostředí nelásky a nespravedlnosti? Kde není spravedlnost, není láska. Proč nezměníte aspoň svůj podíl na té neblahé situaci? Vždyť jde o váš život. Stálým napětím a vnitřní nespokojeností trpí vaše zdraví. Co vám brání?”
„Strach. Já mám strach!”
Tak a je to venku. „Poslouchejte dobře, co jste sama řekla. Strach – to je příčina vašich nemocí. Ocituji vám něco o strachu z knihy zakladatele Etikoterapie MUDr. Ctibora Bezděka Záhada nemoci a uzdravení (Fontána Olomouc r. 2000): „Strach bývá nejčastější příčinou bolestného a trvalého napětí duše. Vůle je nucena stálým a velikým úsilím přemáhat veškerou myšlenkovou negaci vzniklou na jeho podkladě. To trvalé napětí vede k trvalým změnám pružnosti, jež v závěru přecházejí až do ztuhnutí – např. stěny cévní.”
„Už víte, co je příčinou vzniku vašich křečových žil? Už víte, kdo jediný je může skutečně uzdravit?”
„JÁ.”

autor MUDr. Vladimíra Vogeltanz

zdroj:: http://www.celostnimedicina.cz