LIŠEJNÍK ISLANDSKÝ
Není náhodou, že se islandský mech často osvědčí na záněty v ústech, v hltanu a v trávicí soustavě. Řadě lidí dokonce pomohl zmírnit potíže se žaludečními vředy. Za jejich původce považují lékaři vedle stresu bakterii helicobacter pylori.
Pukléřka islandská, jak se islandskému lišejníku říká mezi odborníky, má pověst přírodního antibiotika. Někteří z nich mu dokonce říkají přírodní penicilín.
Obsahuje totiž speciální lišejníkové kyseliny. Ty velmi dobře účinkují proti některým choroboplodným bakteriím a virům. Laboratorní výzkumy například potvrdily, že dokážou brzdit (i když bohužel ne zastavit) množení viru HIV.
Lišejník islandský roste v Evropě, v Asii a v Americe. U nás se vyskytuje na vlhkých lesnatých kopcích mezi mechem a trávou. Nejrozšířenější je v hornatých krajinách na vřesovité půdě. Z rostliny se používá stélka. Mezi nejdůležitější účinné látky patří slizy, hlavně lichenin a isolichenin, pektiny, ligniny a lišejníkové kyseliny, vitamín A a jód. Slizové látky působí ochranně na sliznice hltanu a trávicích orgánů (především žaludku). Hořce chutnající lišejníkové kyseliny, které obsahuje, povzbuzují činnost trávícího traktu a tím chuť k jídlu. Přispívají k lepší látkové přeměně. Ovšem je třeba být opatrný, ve větších dávkách vyvolávají závratě. Pro obsah hořkých látek se droga používá při nechutenství (zmnožuje tvorbu žludečních šťáv a tonizuje).
Více informací na: http://www.celostnimedicina.cz/lisejnik-islandsky-cetraria-islandica.htm#ixzz2br6ETGOk
