ODHALTE TAJEMSTVÍ SVÉHO TĚLA

Když se život scvrkne na pouhý bezdechý shon bez chvilky odpočinku, je konec v dohledu a obvykle dost hrozný. Bohužel dnes obvykle lidem nezbývá žádný čas ani na velké přechody, ale bohužel dost takto žijící lidé přicházejí především o ústřední témata svého života..

Přerušení a přestávky jsou obvykle časem balancování a proto nejsou tak moc v oblibě, a tak je člověk přísně škrtá, jak v pracovním tak v soukromém životě. Avšak pauza, která se udělá moc pozdě, člověka vytrestá obvykle v podobě nemoci.

Dovolená v pravý čas může být dokonalým požitkem, avšak příliš dlouho odkládané volno může vynést na světlo dosud potlačované problémy. Když potřebné pauzy chybí úplně, tělo si je vydobude skrz nemoci.

Odpočinek je v podstatě dobíjení organismu energií. Odpočívat lze i aktivně, zejména pracuje-li člověk duševně a nebo více pasivněji, pakliže převážnou část dne trávíme fyzicky náročnými činnostmi.

Velmi důležitá část odpočinku je spánek. Výborné je odpočívat v jiném prostředí, než v jakém pracujeme. Naučme se odpočívat a relaxovat.

Lukasová, E.: I tvoje utrpení má smysl. Logoterapeutická útěcha v krizi. Brno: Cesta, 1998.

Stres a odpočinek...

"Podle logoterapeutických principů jsou jak napětí, tak uvolnění, jak stres, tak oddech, důležitými póly lidských aktivit, mezi nimiž kmitá dobře dávkováná zdravá míra noodynamiky....

Stres je naprosto přijatelný za situace "mít cíl", něco vytvořit: bytí, které vidí svoji úlohu. Ten, kdo vidí před sebou (v budoucnosti) nějaké dílo, které pokládá za důležité a neodkladné, které by chtěl dokončit, vrhne se na práci, nehledě na stres a vynaložený čas a byl by nejvíce nešťasten, kdyby ho od toho někdo chtěl zdržovat. Jinak je to při oddechu, který předpokládá, že před tím (v minulosti) byl nějaký úkol proveden a je třeba zotavit se od vynaložené námahy, aby byly načerpány nové síly. Takové "uvolnění potom" není ani nudné ani frustrující, protože je ještě prozářeno spokojením z podaného výkonu, na který možno dívat se se zadostiučiněním.

Potíže se objeví tehdy, jestliže stres nemá žádnou budoucnost a oddech žádnou minulost, když se někdo nutí nesmyslně dřít, aniž by v podstatě věděl proč,  nebo když má jenom zábavu, aniž by předtím podal nějaký výkon, který by oddech a zábavu učinil smysluplnými.." (Lukasová, 1998, s.54-55)