ODHALTE TAJEMSTVÍ SVÉHO TĚLA

Stévie má na první pohled všechna možná pozitiva, která si jen lze představit. A to včetně toho, že jde o sladidlo izolované z přírodního zdroje, tedy z rostliny stévie sladké (Stevia rebaudiana).

Chemicky je to druh glykosidu, který je až třistakrát sladší než sacharóza, což je velmi praktické jak pro výrobce potravin, tak pro spotřebitele. Další výbornou vlastností stévie je skutečnost, že nepřispívá k tvorbě zubního kazu (proto se přidává do žvýkaček a nápojů), nezvyšuje hladinu krevního cukru, takže je vhodná pro diabetiky, a ještě k tomu všemu má nízkou energetickou hodnotu.

Nic ale není černé nebo bílé. Na rozdíl od sacharózy, což si může v praxi každý vyzkoušet, nemá stévie takzvanou „plnou sladkou chuť“, tedy jinak a poněkud nepříjemněji oproti řepnému cukru chutná. Také nízká energetická hodnota není vždy to, co lidský organismus právě potřebuje.

Především je ale vhodné vědět, že stévie jako sladidlo nesmí být součástí dětské výživy, což je první určitý signál. Jako přírodní náhradní sladidlo je stévie označena kódem E 960 a jako takto označená přídatná látka byla v EU povolena až v roce 2011. Také v USA se dlouho váhalo s masivním využíváním stévie, protože jedna z dřívějších klinických studií upozornila na riziko mutagenních účinků steviosidů v testech na potkanech a krysách. Další studie však tato zjištění zpochybnily a naopak konstatovaly příznivý vliv stévie na prevenci diabetu. To následně potvrdila Světová zdravotní organizace (WHO) a doporučila stévii používat.

Otázkou ale je, zdali již nebyly aktualizované studie ovlivněny vědomím, že se stévií lze dělat „dobrý byznys“. Tak či tak se řada výzkumníků nadále domnívá, že je třeba účinky stévie na lidský organismus ještě dále věrohodně zkoumat.

zdroj info:

https://www.vitalia.cz/clanky/sladidlo-stevie-neni-takovy-zazrak-jak-si-mnozi-mysli/