STOPOVÉ PRVKY
Stopové prvky jsou chemické, které v malém množství organismus potřebuje ke správnému vývoji. Pro většinu živých systému jsou důležité tyto stopové prvky:
železo, fluor, jod, kobalt, měď, hořčík, mangan, vanad a zinek;pro rostliny pak ještě: hliník, bor, molybden, křemík a chlor.
Spotřeba stopových prvků je u různých organismů různá. Často jsou nutné pro účinek enzymů, jejich nedostatek může vyvolat choroby; například nedostatek boru vyvolává hnilobu u cukrové i krmné řepy. Nedostatek jodu způsobuje strumu štítné žlázy u lidí, nedostatek železa poruchy tvorby krve.
Přehled vybraných stopových prvků, jejich denní potřeby a příznaky nedostatku jsou uvedeny v tabulce.
| Prvek |
Denní potřeba (mg) |
Příznaky nedostatku |
| železo | 20 | chudokrevnost, únava, poruchy imunity |
| mangan | 0,4 | kožní projevy, zvýšení cholesterolu, anémie |
| zinek | 5,0 | zhoršení hojení ran, vypadávání vlasů, průjem, poruchy imunity |
| měď | 0,5 | anémie, snížení počtu bílých krvinek |
| chróm | 0,01 | zhoršené zpracování glukózy, úbytek hmotnosti, postižení periferního nervstva |
| selen | 0,02 | srdeční postižení, onemocnění svalů, kožní projevy |
| molybden | 0,01 | světloplachost, zrychlení pulzu |
| fluor | 0,5 | tvorba méně kvalitní kostní hmoty |
| jód | 0,07 | poruchy činnosti štítné žlázy |
Toxicita nadměrných dávek
Železo: Pokud se okamžitě zkonzumuje velké množství, je železo extrémně toxické. Akutní intoxikace železem je jednou z nejběžnějších forem otrav u předškolních dětí. Nejúčinnější prevencí je zamezení přístupu dětí k suplementům železa. Při akutní otravě železem (200 - 250 mg/kg tělesné hmotnosti) dochází k poškození výstelky střev, což může vést ke krvavým průjmům a zvracení. Může nastat acidóza, selhání jater a šok.
Mangan: Ve vysokých dávkách je pro organismus velmi toxický. Toxicita se nejčastěji projevuje v zemích, kde se těží manganová ruda (kontakt s manganem prostřednictvím kůže, inhalace prachu manganových rud). Nadměrná expozice se projevuje třesem, který se podobá Parkinsonově chorobě nebo halucinacemi.
Zinek: Tolerance zinku je obecně velmi vysoká. Nadměrný příjem ze suplementů je jen ojedinělý a projevuje se nauzeou, zvracením a průjmem.
Měď: Měď se používá v řadě průmyslových oborů. Člověk může být vystaven toxickým dávkám např. při aplikaci fungicidních prostředků na vinnou révu. Po požití síranu měďnatého se mohou vyskytnout potíže trávicího traktu a nauzea.
Chróm: Nebezpečné jsou sloučeniny šestimocného chrómu (ne trojmocného) – zvyšuje se výskyt rakoviny plic, je příčinou dermatitidy.
Selen: Chronické otravy selenem se vyskytují např. v oblastech s vysokou koncentrací selenu v půdě a pitné vodě. Jsou známy případy intoxikace selenem v důsledku konzumace doplňků stravy (nauzea, bolesti břicha, průjem, změny nehtů a vlasů, únava, podrážděnost aj.). Nadměrný příjem selenu se projevuje česnekovým pachem z úst.
Molybden: U lidí nebyla zcela jednoznačně prokázána toxicita. Předpokládá se, že existuje souvislost mezi potravinami pěstovanými na půdách bohatých na molybden a výskytem dny.
Fluor: Existují tři typy otravy fluorem (fluorózy): akutní (po požití asi 5 g NaF může dojít k úmrtí); fluoróza způsobující zchromnutí (inhalací fluoridového prachu po dlouhou dobu, 10–20 let, dochází k hypermineralizaci kostry); mramorování zubní skloviny (vyskytuje se u dětí do 6 let, které konzumují 2–3krát více fluoridu, než je doporučená denní dávka; zuby jsou tečkované, křehké a lomivé).
Jód: Nadměrný příjem jódu z obohacované (jodované) soli v ČR nehrozí.
