ZÁZRAČNÁ UZDRAVENÍ
Lékaři jsou občas konfrontováni s neočekávanými zvraty ve vývoji těžkých onemocnění. Zhoubné nádory se začnou zmenšovat, metastázy zcela zmizí, ochrnuté končetiny se opět pohybují. Existuje v naší psychice zázračný klíč k překonání všech chorob?
Odborníci z heidelberské univerzity v Německu podrobili známé případy spontánního uzdravení pečlivé analýze. Zjistili, že vesměs šlo o osoby s výraznými psychickými vlastnostmi. Zprávy o smrtelně nemocných lidech, kteří se navzdory veškerému očekávání opět uzdravili, se táhnou celými dějinami lékařství. Jedním z nejstarších je případ mladého italského mnicha Peregrina, který koncem třináctého století strávil noc před plánovanou amputací nohy modlitbami. Měl vidění, že se mu zjevil Kristus, dotkl se nádoru na noze a vyléčil ji. Druhý den byl nádor skutečně pryč. Amputace se nekonala.
Francouzské poutní místo Lurdy (Lourdes) zaměstnává pětadvacetičlenný tým lékařů, kteří mají za úkol přezkoumat všechna nevysvětlitelná uzdravení. V uplynulých více než 120 letech tu bylo zdokumentováno přes 4000 případů. Pro 66 z nich nenalezli lékaři žádné přirozené vysvětlení. Po příslušné proceduře byla tato vyléčení církevními místy oficiálně uznána za zázrak.
Novodobé případy zázračného uzdravení
Případy náhlého uzdravení však známe nejen ze středověku nebo poutních míst. Japonský lékař Hiroši Oda shromáždil během sedmileté práce na heidelberské univerzitě 101 případ nádorových onemocnění se spontánní remisí. Tím se rozumí úplný nebo částečný ústup zhoubného onemocnění s přechodným či trvalým výsledkem bez léčebné terapie, případně po terapii, která obvykle k ústupu nemoci nevede. Shromážděné záznamy dostal do rukou tým tří onkologů a podrobil je pečlivé analýze. Po vyloučení všech sporných a nejasných případů zůstalo šest žen a šest mužů, u kterých šlo jednoznačně o úplný spontánní ústup nádorového onemocnění.
Všech dvanáct osob mělo v podrobných rozhovorech popsat, jak své uzdravení chápou a v čem vidí jeho zdroje. Jako zdroj se tu chápe vše, co mohlo pacientům při uzdravení pomáhat. Podpora okolí, víra v lepší obrat, odvaha, pozitivní myšlení nebo důvěra ve zvolenou terapii. Společným rysem všech dotázaných byla schopnost tyto zdroje mobilizovat. Podle přístupu je bylo možné rozdělit do tří kategorií.
Bojovíci: Pro tyto osoby bylo onemocnění vetřelcem, se kterým je nutné bojovat a neustoupit. Pacient chce ještě dosáhnou nějakých životních cílů, musí spolnit určité povinnosti nebo před ním stojí velké úkoly. K tomuto typu patří například cyklista Lance Armstrong, který trpěl rakovinou varlat. Podle svých slov ještě nedosáhl vytčeného cíle.
Podobně mluví zpěvačka Anastacia, která překonala rakovinu prsu. V rámci aktivního boje proti chorobě využívají pacienti i alternativní léčebné metody jako homeopatii, muzikoterapii, vitaminové preparáty nebo třeba i vkládání rukou.
Druhým typem jsou věřící. Pro ně je nemoc ranou osudu a obdobím zkoušek, v němž čerpají životní sílu z víry, kterou praktikovali již dříve nebo se k ní navracejí. Mají hlubokou důvěru v Boha (nebo v Pannu Marii) a věří, že se jim dostane pomoci. Své vyléčení vysvětlují modlitbami a přímluvou jiných. Tak tomu bylo například u jedenapadesátiletého Francouze Jean-Pierre Bély, který v roce 1987 na vlastním těle zažil zázrak v Lurdech (Lourdes). Od roku 1972 trpěl roztroušenou sklerózou, a proto se vypravil do Lurd. Tam se účastnil v invalidním vozíku mše a již krátce nato jím projel pocit osvobození. Ještě než se dokázal sám pohybovat, věděl, že je uzdraven.
Třetí typ tvoří ti, kdo chtějí změnit styl života. Nemoc je pro ně signálem k zamyšlení nad dosavadní životosprávou. Jejich síla spočívá v tom, že jsou schopni ze svých úvah vyvodit důsledky a podle potřeby nastolit radikální změny. Pro obnovení vnitřní harmonie a obnovení vlastní podstaty využívá tento typ rovněž alternativní léčebné metody a vnější zdroje. Jejich metoda je vlastně návratem zbloudilých na správnou cestu.
ZDROJ:
http://oko.yin.cz/13/zazracna-uzdraveni/
