ODHALTE TAJEMSTVÍ SVÉHO TĚLA

Celestinské proroctví je román amerického spisovatele Jamese Redfielda z roku 1993, který se stal bestsellerem a podle něhož byl natočen stejnojmenný film.

Kniha Celestinské proroctví vypráví o starodávném rukopise, proroctví, nalezeném v Peru. To prostřednictvím jednotlivých vhledů = POZNÁNÍ, ukazuje duchovní proměnu, kterou se může lidstvo ubírat a kterou si uvědomuje čím dál tím více lidí.

Podle proroctví se nic na světě neděje bezdůvodně, všechno má svůj význam. Podle něj je celý svět tvořen energií, kterou má i každý člověk, a o kterou by se lidé neměli okrádat. Hovoří rovněž o schopnosti řídit se intuicí a o tom, že by si lidé měli uvědomovat náhodné souvislosti a jevy.

Duchovní vědomí na této planetě se prohlubuje jedině díky lide, kteří poznávají, že život je skutečně mnohem tajemnější než kdokoli předpokládal, lidem kteří jsou s to překonat návyky skepticismu a odmítání.. aby našli své vlastní poslání a svůj vlastní způsob jak povznést svět.

9 POZNÁNÍ Z CELESTÝNSKÉHO PROROCTVÍ

1. Kritické množství
V dnešní civilizaci dochází k jistému probouzení. Čím dál více lidí přemýšlí a hledá smysl svého života. Přitom se začíná uvědomovat jeho duchovní podstatu, nespokojivost současného konzumu. Snaží se více porozumět přírodě, přírodním a vesmírným zákonitostem a navracet se k trvale udržitelnému žití. Jakmile počet takto smýšlejících jedinců dosáhne jistého nadlimitního (kritického) množství, povede to k skokovému přerodu celé společnosti, k globální změně životních hodnot. Z podivínů se přes noc stanou iniciátoři, inspirující své okolí k novému způsobu života, naplněném ptačím zpěvem, vůní květin, láskyplnými vztahy a tvůrčím nadšením v souladu s přírodními a vesmírnými zákony.

2. Prodloužená přítomnost
Proces probouzení vede k vytváření celistvého světonázoru, který nahrazuje doposavadní téměř 500 let starý zájem především o světské přežití a pohodlí. Lze říci, že technologický rozmach nás vlastně přivedl k holistickému přístupu k životu, chápání vyšších souvislostí, koincidencí, k nacházení opravdového smyslu života.

3. Energetická povaha bytí
Dnes si uvědomujeme, že nežijeme v materiálním vesmíru, nýbrž ve vesmíru dynamické energie. Všechno existující je polem posvátné energie, kterou jsme schopni vnímat. Navíc my lidé jsme schopni přenášet energii soustředěním pozornosti žádoucím směrem (“kam jde pozornost, tam jde energie“), čímž ovlivňujeme ostatní energetické systémy a zvyšujeme množství koincidencí v našem životě.

4. Změna způsobu získávání energie
Lidé se mnohdy izolují od vesmírného zdroje energie a cítí se pak slabí a nejistí. K jejímu opětovnému získání pak nutí druhé, aby jim věnovali pozornost a tím energii. To vede k různým formám ovládání (tazatel, rezervovaný, lituj mě), k pocitu moci. Jenže druhé to oslabuje a tak se snaží vzdorovat, bránit se. Výsledkem je permanentní boj o moc, o vzájemnou lidskou energii – příčina všech konfliktů mezi lidmi. Řešením je návrat ke zdroji. Cesta je skrze objevování krásy v sobě i kolem nás, vzájemném oceňování, pochopení a přijetí se. Uvědomění si krásy = příjem vesmírné (božské) energie = napojení se na nevyčerpatelný zdroj.

5. Trvanlivost spojení
Prožíváním vnitřního spojení s božskou (vesmírnou) energií vede z nejistoty, rozpouští násilí. Pocity optimismu – živosti – lásky jsou měřítkem tohoto napojení, jeho skutečnosti. Nejsou-li přítomny, pak jen předstíráme.

6. Překonání navyklých způsobů chování
Čím více jsme ve spojení, tím jasněji si uvědomujeme jeho ztrátu – obvykle ve stresových situacích. Tehdy si můžeme všimnout, jakým způsobem my sami nejčastěji okrádáme druhé o energii. Jakmile si svou manipulaci uvědomíme, stává se naše spojení stálejším – objevíme svou vlastní cestu, své osobní poslání, způsob, jakým dokážeme přispívat světu.

7. Zapojení do proudu
Pochopením svého individuálního poslání dále posilujeme proud pomáhajících koincidencí (“řízených“ náhod), které nás vedou životem. Nejprve hledáme a formulujeme otázky, pak nám sny, intuice, setkávání s druhými lidmi předkládají odpovědi. Stačí být otevření, vnímaví, sdílní.

8. Mezilidská etika
Výskyt rozhodujících souvztažností (koincidencí) můžeme zvýšit, snažíme-li se povznést každého člověka, s nímž se setkáme.
V romantických vztazích je však třeba držet se na pozoru, abychom nezaměnili své vnitřní spojení za vzájemné odčerpávání. Energie (mužská, ženská), které máme nedostatek, je “snadnější“ získávat od partnera než z vesmírného zdroje. Měřítkem může být naše závislost. Čím více jsme naopak sami sebou, tím menší máme potřebu omezovat a tím více jsme schopni bezpodmínečně milovat.
Snaha o povznesení druhých je obzvláště účinná ve skupinách, kde každý člen vnímá energii ostatních. Tím, že objevujeme krásu v každé tváři, povznášíme druhé na úroveň jejich nejmoudřejších Já a zvyšujeme tak pravděpodobnost, že uslyšíme synchronické poselství. Energie skupiny pak plynule přechází z jednoho řečníka na druhého.
Energetické posilování, povznášení je velmi důležité také u dětí, v zájmu jejich bezpečí a růstu. Naslouchání jejich potřebám, respektování jejich individuality, povzbuzování a oceňování jejich tvůrčích aktivit = cesta osobního růstu.

9. Vize přítomné budoucnosti
Zde si každý může dopsat či jen představit svou vlastní vizi vývoje společnosti, lidstva, života na modré planetě při uskutečňování předchozích vhledů. Přerod konzumní společnosti na rajskou zahradu… Hodně zdaru vaší-naší vizi. Vdechněme jí život.

(Volný výtah z knihy: Celestýnské proroctví, James Redfield, Pragma 1995)